v Ganackeru chová t=e klisna se hříbátkem, připevněny na desce (to jest zvláštnost neobvyklá), s písmenky I N R í, H. M. (jméno dárce?) a zřetelný letopočet 1729 (viz vyobraz, č. 1. na str. 232.)

Prof. Rieh. Andree jest přesvědčen, že nejsou železné figurky zvířat, určené pro oběti, doloženy daleko do středověku. Přes to, že mají starobylý ráz, formu hrubou, nesvědčí o stáří velikém a jistě není možná je navazovati (jako někteří, také u nás jako Richlý, se snažili) na výrobky předhistorické (na bronzové býky z doby Hallslattské), na jejich domnělé předchůdce. Svěřte modernímu kováři úkol, aby ukoval ze železné tyče podobné figurky — uvidíte, že na konec předloží hrubou figurku stejnou, jako jsou staré stejné, jako je popisují a vyobrazují cestovatelé u kmenů primitivních.

Na konec opravuje Dr. Andree výklad,

Č. 11. Železná obětní koza z kostela sv. Leonarda (Lavanttal).

který v naší literatuře české se. ustaul (dovolávaje se monograiie R. Tyršové a podepsaného: Das böhmische Bauernhaus auf der Jubiläumsausstellung in Prag, 1896, str. 9.), že totiž figurka, železná kráva byla chována jako symbol povinnosti »vacca ferrea«, chovati cizí, zádušní na př. krávu ku požitkům za poplatek, za dávky určité. Dr. Andree vyvrací tento názor, — tu šlo o udržování živého zvířete (když zahynulo, musilo býti nahrazeno jiným, novým). Nebylo třeba jako odznak této dědičné povinnosti chovati na »kranclích« u kamen a pod. železné figurky. Důvody jeho opět přesvědčují a proto se vzdávám mínění, jehož jsem také zastával a proti němuž Dr. Andree činí oprávněné námitky.