Na schodě.

Vpalérni byío plno fabrykantů. Keřísi stáli kole šentyša, co býl samý járek923) vyškrábaný od sirek, a platili staré dluhy, poznačené na dvércoch, aby zas po neděli mohu dětať nové. • Druzi seděli póza stoky a zpívali pěsničky. Ale už né takové, jak prvéj sa zpívávaly, leč takú zmjatu :924)

Starý" Sula si stanúi k šentyšu a napil sa běleny. Keřísi mu začali zpívať:

Ja, střelu jasnú! praví Sula. Na práci nám utřhajú a na gořaice přirážajú. Všecko ten chudobný člověk musí zapiatiť. A ešče všelijaký hyd na člověka leze. Mjél sem v kapci kúsek chleba, aj ten ně »Ktobu-čané«926) zežhrali, tož od oběda sem nemjéí v hubě. A já su takový, jak nevidím chleba, už mám hiad. — Ale »za zub« ste si přeca dali? — Ó, ja, na to já nezapomenu. Aj dyž idu spať, dám si za zub. — A dy-byste to v noci zhutli?927) — Aj sa ně to už dysi podařilo. B2S) Zdálo sa ně, že jím viřtlu.

Sula chvíst žútýma slinama přes eelú šenkovňu a vykládái potom, jak dysi mjéi na kranci na kamnoch v papírku baga a nasypal si ju ráno do kyseiéj polévky namísto pepřa. A takú chuť y tom našéi, od téj si dává bagu do polévky.

Bagovali všeci, aj síobodní. Dež to bývalo prvéj čuť! Ale ve fa-bryce nesměli kúřiť. Dyž vyšli z fabryky, tož teprú si z fajky zakúřilí, a nekeří bagovali aj tak ; už tom přivykli, aj to bylo íacinší. Goralku beztoho pili bělenu, tú nájíacinší, co si v ní enom Žid umyje nohy, jak sa praví. Nede ju aj z děťma jídali z mise na snídaní, nadrobjaei si do ní chleba. — Za Karolú přišla céra s chlapcem. Dái jí výpíatu, enom si necháí kerúsi šestku na útratu. Špasovál s chlapcem, dožírái ho92S) a