Piesne z Horních Bzienec.

Anička, maličká, čos' taká bledá, šak sis ty bývala indaj červená, oči máš zakalené a líčka přeměněné, povedz mi, duša má, chto chodzí k tebe.

Ghto by k nám chodzieval, šak si ty to ten, čo sis k nám chodzieval každý boží den, počkaj, bude přeměna, povezu tá do Brna, počkaj ty, dušu má, bude ci "běda.

A tam dole na úhore pase milá, pase koně, prišél mladý hájnik z póla, zajal konicky do dvora.

Vrác mi, milý, vrác mi koně, raččiej sic dám tri tolare, jeden velký a dva malé. Vezmi si ich. milá, k sebe, zajtraj večer prindem k tebe.

Cicho, milý, cicho stúpaj, ostrožkami nezaštrngaj, moja mači čujno spává, na frajjérov pozor dává.

S kým sa, céro, s kým sa zmúváš, snad niekoho pri sebe máš. S kým by som sa — s poduščičku, veď mi nízko pod hlavičku.

Aj indy sis tam spávala, nikdaj sis sa nezmúvala, stávaj, starý starec, bore, chtosik 'e s cerú (v) komoře.

A kým starý ven vykročil, zatál šuhaj ven vyskočil, ešče si pekne zahvízdal, milú za ručičku scískal.

Ach, Bože möj, Bože mój, falešný je frajjér möj, indze chodzí, každý den a k nám len raz cez týden.

Aj to prinde (v) sobotu, kedy já mám robotu, keď já drhnem a mazem, shovárat sa nemožem.

Lež ty prindzi v nedzelu, kedy je čas k sedzenú, keď si stušék naváženi, na milého si zkážem,

Ach ty Čierna Hora, čo tak smutné stojíš, povedz mi len, povedz, dze je Kovačuvic.

Jako sic já poviem, keď já sama neviem, chodzí on do školy, do tej Ciernej Hory.

Chodzí on do školy, chodzi on jeden den. nikdaj on nevedzel, či je noc, lebo den.

Až potom už vedzel, keď 'o už chycili, keď na jeho ručky železa dávali.

Železa dávali, kvere láduvali . ..

Keď som maširuval, milá šaty prala, já som si zaspieval, ona zaplakala.

Neplač, milá, neplač, nemáš čo plakati, bež ty hybaj domom, a vylož mi šaty.

Ona vyložila, tri čierue košele. „Ghto sic ich, šuhajko, na vojně opere ?"

„Nestaraj sa, milá, ty o moju pračku, šag já mám na vojně inšú frajjérečku.''")

*) Správnejšie: „šagsijátam najdeminú frajéjrečku "