„Sentimentální, měkcí národopisní lyrikové budou překonáni i zatlačeni lidmi s jasným, praktickým, pokrokovým názorem . . ."

Pravidelně skoro po každé slavnosti národní nebo po zábavě, při níž účastníci použili lidových krojů, pronikají do veřejnosti v časopisech českých hlasy, vyslovující se buď tak neb onak o užívání krojů lidových a jich významu. Loňského roku pořádány byly dvě studentské slavnosti. První provedena ve znamení empiru ; při druhé čeští, moravsko-slezští a slovenští studenti vypravili s láskou skupiny svých krajů, které nenuceným, upřímným svým veselím každého účastníka slavnosti všestudentské příjemně osvěžily, pobavily. Snad ne každého, nýbrž jen člověka, jehož duše >mnoho slabosti a zbytečné lyriky« v sobě chová, kdežto »lidéa s jasným, praktickým, pokrokovým názorem, kteří odvážně se starými předsudky opustí i starou krásu«, s nechutí od těchto svědků svéráznosti krojové našeho lidu venkovského, s úsměškem se odvraceli, v povýšenosti nad takovými malichernými slavnostmi národními ... Soudím tak dle referátu, jejž napsal kdosi — Petr nebo Pavel, na jménech a osobách tu nezáleží, nám jde pouze o věc.

K posouzení uvádím doslovné znění: »Je možno vysloviti stesk, že cosi velmi krásného mizí; přiznejme však, že v tomto stesku je mnoho slabosti a zbytečné lyriky. Bezohledně a jistě pokračuje vývoj věcí; stará krása přes všecky stesky a protesty neúprosně zmizí, jako zapadnou staré, přežilé ideály, aby učinila místo nové kráse s novými tužbami. Krojová samorostlost ustoupí modré dělnické haleně, staré lidové zvyky ustoupí novému způsobu života; sentimentální měkcí národopisní lyrikové budou překonáni i zatlačeni lidmi s jasným, praktickým, pokrokovým názorem, kteří odvážně se starými předsudky opustí i starou krásu.«

Slova tuto uvedená jsou jisté odvážná, i dlužno v odborném časopise bez »zbytečné lyriky« všimnouti si jich, přihlédnouti k jich smyslu a věcně o nich uvažovati, pokud jsou oprávněná nebo jsou-li výsledkem mylného názoru, politováníhodného, jenž by mohl naši národní věc poškoditi, pokrokem již smutně v poslední době u nás proslulým.