str. 259
neb měl opravdu mnohem důležitější a hlubší příčiny a důsledky? Jsou-li tu takové příčiny, pak třeba je poznati, neboť jen poznáním jich škodlivost nerozmýšlena fráse našeho proroka vysvitne.
Lidový kroj národní, zvláště selský, nevznikl snad pouze z praktické potřeby. Vždyť snad není příjemno, nasaditi si v létě beranici vysokou na hlavu, jak to činívali Valaši, u nás na Blatech, obléknouti si těžký, slovácký oblek v červenci za úpalu slunečního. Proč tak se oblékal sedlák a nosil snad někdy i dosti nepohodlný šat pro naše schoulostivělé, změkčilé pokolení? Činil tak proto, že jeho otec, děd a praděd podobně se šatili; oděv takový není mu oblekem pracovním, jímž se pyšní, nýbrž protože krojem svým veřejně před cizinci i před příslušníky svého národu se hlásí k stavu rolnickému. Kroj, pokud domovem byl ve vsích, nosili všichni v celé dědině bez rozdílu, ať bohatý, ať chudý ; tím vzbuzován byl v lidu pocit stejnosti a příslušnosti všech ku všem, což byl předů-ležitý sociální' moment a důsledek, z kterého vědomí národní rostlo, až v mohutný strom se vyvinulo.*)
Poučný příklad poskytují kraje, kdež mizejí poslední zbytky krojové. Neodkládajíť nejdříve zámožní sedláci svého kroje, by podrobili se vše-vládnoucí paní módě a městský kroj na se brali, by jinak než příslušníky svého stavu se jevili. Právě nádenník a dělník, seznámený s vojenským a městským životem, odívá se v moderní úbor, by »na pána si hrál«.
Bezděčně však dostali jsme se zároveň k hospodářské stránce a z té dlužno co nejvíce úpadku kroje lidového želeti. Lid na př. na jižní Moravě nosil jen výrobky, které až na skrovné výjimky doma sám si hotovil, o nichž vlastníma rukama pracoval, užívaje k zhotovení jich režného plátna konopného neb sukna a postavů od selských řemeslníků valašských, krejčím neb krejčířek domácích, kteří mu po svém způsobu oděv šili a zdobili. Podobně i kožichy, k nimž užívali kozí beráncích, v domácnostech pečlivě chovaných, vlastní prací pořizovali neb selským blá-
*) Doslovně uvádím tu z uvedené již knihy Müller-Brauelovy „Das nieder-sächsische Volkstrachtenfest in Scheessel" : Die Volkstracht des Bauern hat etwas aristokratisch abschliessendes an sich und das hängt mit seinem konservativen Sinn unverkennbar zusammen . . . Die Menschen in der alten Tracht sind immer die vornehmeren, sympathischeren, gesunden; sie stellen den Adel der Bevölkerung dar; herber, abgeschlossener gegen den Fremden ist immer der Bauer in Volkstracht, aber sie umschliesst zweifellos den besseren Kern. (Dr. Lehmann, Altona, Der Wert der Volkstracht; Hans Mü'ler-Brauel, Das niedersächsische Volkstrachtenfest in Scheessel, str. 36.) A. D. Scharringhausen v článku (Zeitschrift d. Ver. für Volkskunde, red. Job. Bolte, Berlin, 1904, roč. 14, str. 440) „Das erste niedersächsische Volkstrachtenfest" na str. 440 praví: „Gewiss ist nicht zu verkennen, dass in der Pflege der Volkstrachten ein grosser erzieherischer Wert liegt, für den einzelnen sowohl für die Gesammtheit. Des Bauern Stolz soll die Tracht sein, die ihn absondert zu einem bevorzugten Stand, der seine grosse Vergangenheit hat, der sich selbst treu bleibt, seine Ziele kennt und zäh an den alten Sitten und Gebräuchen, den Vorfahren nacheifernd, festhält. Ein kraftvoller, zielbewusster Bauernstand aber bildet das Rückgrat des Volkes, und eine gesunde Entwicklung des Landlebens ist ein Hauptfaktor für die dauernde Wohlfahrt des ganzen Landes."
|
|
