České prostonárodní podání „o ženichu-umrlci".

Srovnávací studie.

Les Tchéques se sout approprié ä la leor fa9on la legende commune; la mise en scěne est tollement dramatique que ce conte mérite ďétre mentionnée . . .

Jean Psicharis „La ballade de Lénore en Grěce".

Prastará pověst o mrtvém milenci, v noci přicházejícím pro nevěstu, jest známý mezinárodní motiv. Od islandských geiserů až k Černému moři, u cikánů, ba dokonce u indiánského kmene Pavnee1) v Americe setkáváme se s touto zajímavou pověstí. V podrobnostech se ovšem podání u různých národů značně liší — Balkán s Aegejskými ostrovy a Gernomořím má zvláštní, odchylnou versi, kde místo lásky nastupuje něžný vztah bratra k sestře — ale jádro jest všude podstatně stejné: Milý (bratr) náhle zemře. Dívka po něm touží. Mrtvý vstává z hrobu a přichází v noci pro ni. Cestou táže se: Měsíc jasně svítí. Jede mrtvý se živou — nebojíš se? — Co bych se bála? Vždyť tys se mnou! Cesta končí u hrobu milého. Otázka, zda nebojí se děvče za jasné měsíční noci jeti s mrtvým, jest velmi charakteristická. Varianty nordické, německé, litevské, slovanské od Baltu až k bosenské Dríně, albánské a řecké užívají tu téměř týchž slov ! 2) Jak vyložiti tento íakt a jak vyložiti celou pověst? A kde hledati její vznik, na severu či na jihu? To jsou otázky, o kterých mnoho již bylo psáno a které přes to nejsou posud řádně