rozluštěny. Zejména není posud nepřetržité spojovací pásmo mezi versí jižní a severní. Uvedu nejdůležitější z bohaté literatury.

Prvý, kdo vědecky o věci psal, německy slavista Dr. W. Wollner1) soudil, že mrtvý staví se nepřátelsky proti pozůstalé a z pomsty, že rušila jeho klid v hrobě, hledí ji uvésti v záhubu; tedy dle něho jest základem pověsti této lidová pověra o upírech. Co se týče původu, věřil, že původ této pověsti dlužno hledati na severu, a hlavně tvrzení jeho, ač opatrné, že od Srbů přejali ji ostatní národové balkánští, Bulhaři, Albánci a Řekové, zavdalo podnět k čilé polemice. Jean Psicharis2) vzal si za úkol, tvrzení o srbském původu jižní verse opříti vědecky a vznik pověsti samé odvozoval z úkazů měsíčních. Proti těmto názorům protestoval N. G. Poli tis3); pověst jest dle něho vlastně jen pozměněny starořecký mythus o Protesilaovi a Laodamii a základní myšlenkou opětné vzkříšení přírody ze zimního spánku. J. So zóno v i č4), který pověsti té věnoval několik rozprav, kloní se k názoru, vyslovenému Politisem, že základem pověsti o mrtvém milenci jest starořecký mythus, ale popírá souvislost této pověsti s pověstí o mrtvém bratru, která dle něho vznikla v Srbsku. Novou literaturu uvádí K. Dieterich5) a staví se na stejné stanovisko s Šišmanovem, že verse o mrtvém bratru vznikla v Řecku; dle něho šla pověst od jihu k severu a základem jejím byl motiv původně čistě upírský6). Felix Liebrecht7) vyslovil myšlenku — v podstatě ne novou — že vznik pověsti této hledati sluší v prastarém obyčeji, pochovávati s mrtvým mužem za živa jeho choť s jejím souhlasem nebo i proti její vůli. To jsou nepatrné jen ukázky z literatury, předmětu věnované, přece však postačí, aby si čtenář učinil o věci správnou představu. —

Po tomto povšechném úvodě přecházím k prostonárodnímu podání československému a v dalším pokusím se o rozbor našich variantů této pověsti. Že ani u nás není pověst ta cizí, ukazuje již Erbenova proslulá, populární báseň »Svatební košile«.

K. J. Erben sám píše v poznámce ke své básni (Kytice 182) o svých předlohách: »Tato pověst vypravuje se v Čechách dvojím, podstatně rozdílným způsobem, ano jsou i pozůstatky národních písní, jimiž se u nás opěvala.« Bližšího neudává však nic.