Našel jsem celkem tyto varianty'):

1. Píseň o mrtvém Vilémovi s versemi

a) z Kouřimskíi (netištěná)

b) z Práchenska (Erben 471.)

c) z Bavorova v Prus. Slezsku (G. Lid. 1893, 242.)

2. Pověst o mrtvém milém a chaloupce s nebožtíkem, s versemi

d) z Kouřimská (Krolmus I. 608.)

e) z Lanškrounská (Č. Lid 1898. 352.)

f) ze Sloupska na Moravě (Č. L. 1897. 198.)

g) z Mor. Lieskového (G. L. 1897. 382.)

3. Píseň o mrtvém Janíčkovi

h) ze Strážnice na Moravě (Sušil M.)

4. Píseň o mrtvém Janoškovi s versemi i) od Opavy (Sušil 791.)

k) z Třanovic ve Slezsku (Bartoš 150.)

1) z Ratibořská (Deutsches Museum 1851.) I. Bd. 130.

První variant, píseň »O mrtvém Vilémovi« začíná známým úvodem: Poslyšte panny také mládenci, co se je stalo v městě . . . Dle uvedených tří versí jest obsah asi tento: Ve městě Jemnici (dle b) v Kamenci) žil řemenář, jehož syn miloval mlynářovu dcerku, jejíž matka nepřála mladé lásce (prusko-slezská verse motivuje tuto nepřízeň: »příčinu měli, že je chudobný, nemohl vyvršéč bohactvi jeji«). Mladý řemenář, uslyšev tvrdá slova mlynářčina, že dceru raději utopí, než by mu ji dala, rozhněval se a šel do světa (dle verse a) a c) šel na >vandr«). Při loučení slíbili si milenci, že do dne a roku budou na se čekati. Matka dívčiny, aby se na vždy zbavila nemilého řemenáře, napsala mu psaní, že před týdnem dceru provdala; řemenář z lítosti se rozstonal a třetí den zemřel. Když se nemohla milá dočkati jeho návratu, šla »pod oblohu« a zaklínala jej; kdyby byl i v pekle zavřen, musí se k ní navrátiti! Matka kárala ji a vybízela k modlení, ale rozteskněná dívka odpověděla jí, že nedbá modlení, když hyne touhou po milém. Sotva se setmělo, slyší děvče dusot. »Ach Bože, Bože, kdo to k nám jede?« oboje vrata se otvírají a známý hlas hovoří: »Jedu pro tebe, moje milá, neboť nemám bez tebe v hrobě pokoje. Vstaň má milá, s bílého ^lože, musíš