opustiti svého manžela!« >Vždyť já nemám žádného manžela, čekám s touhou jen na tebe, Viléme!« odpovídá. Milý znovu vybízí ji k pospěchu: »Vstávej má milá, vstaň se šněrovat, oas mi dochází, nemohu čekat!« Jeho kůň je rychlý jako střelná rána, do rána ujede sto mil! Dívka uposlechla, přisedla si k milému a jeli. Za branou města čekali na ně svatebčané. Jeli dlouho, až přijeli ke hřbitovu. »Otvírejte se, vrata hrobová!« zavolal milý po třikráte. Hrobové dvéře se otevřely a Vilém s milenkou (dle c) >s Agneškau«) vjeli dovnitř. (Verse b) má ještě verše: »otevřete se, vrata hrobová, vezem nevěstu, svatba hotovali) Z toho mají si vzíti rodiče výstrahu a nemají dítkám brániti v lásce, neboť když tito dva nemohli býti svoji za živa, jsou svoji aspoň po smrti (verse a) místo toho filosofuje: mají-li býti svoji po smrti, mohou býti také svoji za živa).

To jest obsahem prvé písně. Z textové kritiky vychází na jevo, že předlohou všech těchto tří versí byla verse čtvrtá, neboť vždy dvě verse mají společné místo, které versi třetí chybí. Tak na př. v a) a c) přichází po dvakráte jméno Vilém, kdežto b) má jenom >milý«. Dále tam, kde mlynářka volá dceru domů, aby se raději modlila, odpovídá tato dle b): »Darmo modlení, když já se trápím, pro potěšení věk si ukrátím«. Naproti tomu mají a) a c) společně: >Darmo modlení, když mám soužení (trápení), když já se trápím pro potěšení.« Ke konci má a) a c) tyto verše: »Vy rodičové příklad si vemte a vašim dítkám (dítkám nezbraňujte) nic nezbraňujte (raděj je vdejte).« V b) tento passus vůbec chybí. Naproti tomu shody bj a c): »A když přijeli k místu hřbitova (prosto kirchova), otvírejte se vrata hrobová (kirchove)!« Toto místo chybí v a). Konec dle b) a c): »když nemohli být za živa svoji (zbranililisée jim atd.), nyní po smrti (teraz po smréi) pospolu spějí (spijum). Ve versi a) rovněž chybí.

Dlužno tedy předpokládati nějakou versi čtvrtou, která měla společné znaky předešlých a kde milý výslovně byl jmenován — Vilém. Neznámá tato verse byla dosti neumělá, místo rýmů byla často jen asso-nance (jak svědčí a) a c), naproti b) jest dosti dobře rýmovaná, rušivé živly jsou z ní vypuštěny a ona nejlépe přizpůsobena duchu prostonárodní poesie. Neboť že píseň tato původem svým není písní prostonárodní, postřehl1) už Dr. Wollner (znal z českých jen tuto) a že tato prvotní píseň obsahuje mnoho motivů cizích, německých, o tom svědčí už jméno Vilém (verse a) má dokonce Vilhémí), které jest právě tak typickým znakem německých resp. germánských písní podobných, jako v řeckých Konstantin.