str. 311
u všech národů slovanských (Bulhary vyjímaje) a kde se vyškytá u Ger-mánů a pod., lze dokázati slovanský jeho původ.1) I to, že místo milého vloudila se do pověsti naší úplně cizí osoba, lze vysvětliti. U Němců v Čechách a na Moravě existuje celá řada pověstí o ďáblu, který chodil navštěvovati dívku jako milenec a kterého sama si přilákala přáním nějakého tanečníka, i kdyby to prý byl sám ďábel.2)
Pověsti ty začínají obyčejně tím, že při taneční zábavě přeje &i dívka, která netančí, třeba ďábla za tanečníka. Ten přijde a chodí od té doby dívku každého večera navštěvovat, až radou nějaké staré ženy nebo starce zbaví se jeho návštěv. Jak vidno, pověst ta skutečně mluví o ďáblu a ne mrtvém milenci. Začátek této pověsti byl přejat do pověsti naší, ba slezská pověst »Teufel als Oene-Abschüttler« otištěná ve sbírce Petrově má i úplně shodný začátek s pověstí Krolmusovou; i tam je řeč o přást-kách, o tom, jak hoši přicházejí za děvčaty a po přástkách s nimi se baví3). —
Zlomek jiné verse pověsti o mrtvém milém otiskl K. Rais v Českém Lidu 1898, 352. Na Lanškrounsku zachovaly se dle něho tyto zbytky staré pověsti: (. . . Milý s milou měli nějaký slib. On odešel do světa; najednou v noci pro ni přišel.) Vypadal tak, že ho měla za živého. Vyzval ji, aby sebrala své věci a šla s ním, že si pro ni přišel. Svázala šaty do uzlu a šla ... Po cestě on mluví: »Měsíček-svítí, živej s umrlým běží, má milá, bojíš-li se?« »Co bych se bála? Vždyť jdu se svým milým Honzíčkem !« Přišli ke hřbitovu . . . ocitli se u otevřeného hrobu. On ji vyzývá, aby tam skočila . . . ona tam jen uzel hodila a utíká nazpět ze hřbitova. Na blízku stála chaloupka, do té vběhla a schovala se na pec za kamny. Na »lajci« v sednici ležel umrlec. Onen přišel 'k oknu a volá: »Umrlý, podej mi tu živou s pece!« Umrlý pustil ruku s »lajce<. Volá podruhé: »Umrlý, podej mi tu živou s pece!« Umrlý pustil nohu s lavice. A po třetí volá: »Umrlý, já ti povídám, pode] mi tu živou s pece !« A umrlý posadil se na lavici. V tom kohout zakokrhal, umrlý na lavici zase se položil a onen musil utíkati pryč. Tak byla zachráněna.
Jak vidno. jest tato verse s předešlou značně příbuzná, jsou jako bratr a sestra. Zvláště shodné jest u obou toto : Slova umrlcova »měsíček svítí« atd., odpověď dívčina, úkryt v kamnech a za kamny je téměř
1) Pověsti Dolno- a Horno-Rakouské vesměs mluví o chaloupce s nebož-tikern a to přičítají sami Němci českémn vlivu. Erich Schmidt „Charakteristiken" 227: „Die wichtigen Lenorenmärchen Nieder- und Oberoester-reichs zeigen unverkehrbaren Zusammenhang mit der grossen slavischen Gruppe und es ist meines Erachtens nur aus der Nachbarschaft Mährens und Böhmens zu erklären." Doklady jmenuji tyto: P. Amand Baumgarten, Linzer Museum 29. 1—159 (4 kusy). Vernaleken, Deutsche Mythen atd. 76 , německá z Moravy od Znojma tamtéž str. 80.
2) Peter „Volkstümliches aus Oesterreich. Schlesien". II. 74. Vernaleken, „Deutsche Mythen" etc. 375.
3) Sem patří také polská pověst u Kolberga (Lud VIII.) „O dziéwce z kawa-lerem-djabfem." Str. 158.