— tři verše spojené jedním rýmem : Šest roků ona čekala, na ten sedmý čarovala, až sa černá zem pukala. Na tomto místě mohu se zastaviti u čarování v pověsti o ženichu-umrlci«.

Přivolávání mrtvého vůbec čarami sahá do temné dávnověkosti, má také svoji literaturu, ale na tomto místě chci se zmíniti jen o přivolávání mrtvého milého čarováním, protože v českém podání pověsti o mrtvém milém vícekráte se vyškytá. Již v prvé písni, o mrtvém Vilémovi, zaklíná dívka svého milého. V moravském variantu německém radí stará žena toužící choti Filipově, aby v noci přinesla ze hřbitova lebku a dávala pozor, až v kotli ve vroucí vodě třikrát zavolá jméno Filip, pak že se on musí navrátit živ nebo mrtev. V předcházející právě moravské písni Kačenka tak mocně čarovala, »že až země se pukala«. Právě jako v německé, moravské i v chorvatské pověsti u Valjavce radí stará baba : »ako češ ti njega videť, ti hodi na groblje pak zemi glavu mrtvačku, pa ju v kotlů kuhaj, ako ti bu bolje kipelo, predi ti on dojde.« Erben v poznámce ke své básni zmiňuje se o slovácké pohádce, kde hlava v kaši vařená volá: pojď, pojď, pojď! V Mickiewiczově »Ucieczce« radí stará věďma: »Wíosy jego w we,ža spla.cz, dwie obra.czki rázem zjqcz, z lewej r§ky krwi us^cz a na we,ža b§dziem kl^č, w dwie obrqczki bgdziem da,é; musi przyjic i ciebie wzia.c.« Konečně v bosenské písni (málo známé) o Marii a Jovanovi přivolává dívka mrtvého tím, že z vosku udělá jeho postavu, dají jméno toho, po němž touží, předkládá jí pokrmy a víno a jej zaklíná. (Wisla IV. Kraus: »Powrót umarlych na šwiat« )

Slezský variant má četné verse, mně byly přístupny tři: od Opavy, z Třanovic a z Ratibořská, tato v německém překlade. Společný děj jest asi tento : Čtyři míle za N. slíbili si dva věčnou lásku. Jednou řekl milý : >Marjánko, srdce moje, já jsem řemesla ,šlosarského' a prošel jsem již širý svět; ještě jednou půjdu do světa a přikazuji ti, bys se mi dobře chovala a věrnou mi zůstala ; do sedmi let navrátím se zpět.« »I ty, Janíčku, nezapomeň na mě a věrnost mi zachovej.« Milý odešel do světa, rozstonal se a umřel. Milá čekala, čekala, vila věnečky a Janíčkovi je schovávala. >Ach Bože, Bože, kde zůstal můj milý a kdy se navrátí?« A ve čtvrtek v noci přijel náhle Janíček s vozem, a zaklepal na okénko: >Spíš-li, má panenko, nebo bdíš ? Vstaň, má milá, vstaň rychle a pojď se mnou, přijel jsem pro tebe !« Marjánka hned vstala, otevřela a radostně jej vítala. Pak přisedla k milému a jeli. Cestou dovídá se, že jede s mrtvým. Přijeli na hřbitov. On vstoupil do hrobu a ona zůstala na jeho rove. Za svítání šel zvoniti rechtor klekání a uzřel na novém rove klečící postavu. Běžel pro faráře a oznámil mu, co viděl. Farář přišel a zaklínal je. »Ty faráři, neklň, ale požehnej našemu sňatku.« — Z toho mají si vzíti mládenci a panny výstrahu, aby nikomu neslibovali, jako Marjánka tělem i duší zaslíbila se mrtvému Janíčkovi.

V podrobnostech ukazují všecky tři verse zajímavé odchylky. Zvláště dějem bohatá jest verse od Opavy. Nejpozoruhodnější přídavky na-