965). Pozoruhodná jest také zmínka o >murovaném domku« v první versi, která ukazuje, že na tento variant nezůstal bez vlivu onen o chaloupce s nebožtíkem. Zmínky zaslouží konečně také slova nebožtíkova v ratibořské versi »Es leucht der Mond« atd., která nevyskytují se v žádné jiné české skladbě veršované.

Tím jsou vyčerpány české varianty pověsti o »ženichu-umrlci«. Pověsti o mrtvé milé, přicházející k milenci (na př. u Čelakovského »Po půlnoci, dříve než kohout«, v podstatě totožná s V. Nejedlého >Lenkou<, nebo známá sentimentální píseň o Vilhelmíně: »Na hranicích města německého . . .«), ač jsou s pověstí naší příbuzné, nebo známá moravská píseň »Kdo to chodí po hřbitově« a jiné vedly by mě příliš daleko a vymykají se omezenému rámci této studie.

Celkově dá se české prostonárodní podání o mrtvém milém rozvrhnouti ve čtyři úplně samostatné typy. Jeden z nich představuje prosaická pověst o mrtvém milém a o chaloupce s nebožtíkem, rozšířená po zemích koruny české ve více, vespolně dosti odchylných versích, v ostatní tři typy dají se shrnouti písně, rozšířené v četných versích po Čechách, Moravě a Slezsku. Podrobné roztřídění a rozbor podán byl výše. Na tomto místě zodpověděti jest ještě otázku, pokud a jak souvisí podání české s podáním národů sousedních. Jak jsem ukázal, souvislost ta jest nepopiratelná, podání naše o mrtvém milém jest spojovacím článkem mezi jihem a severovýchodem, mezi varianty chorvatskými, slovinskými a rakousko-německými na jedné a německými, luž.-srbskými, polskými a slováckými na druhé straně. Směr, v jakém se u nás šířilo, byl podle mého názoru od severovýchodu kjihu; tomu nasvědčují německé (dolno-), polské a slovácké prvky v našem podání a české prvky v podání dolno- a hornorakouských Němců. Zpětné a vzájemné reflexy jsou tu také, ale hlavní vlna jest přece nejvíce znatelná. To by bylo zdánlivě proti theorii Dra. Sišmanova a potvrzovalo by theorie badatelů, kteří kladli původ lenorské pověsti na sever; bádání o migraci nebo zase o současném a nezávislém vzniku pohádkových motivů na různých místech nepokročilo posud prese všecky pokusy tak daleko, aby se mohlo s určitostí říci, že byla tu jediná vlna, která převalila se přes celou Evropu a z části i země sousední.1) Jisto jest, že při obrovském materiálu, a při značných obtížích, které látka poskytuje, otázka lenorská dlouho ještě nebude nadobro rozluštěna. Že podání česko-slovansk é bude míti na konečné zodpovědění této otázky značný vliv, tomu nasvědčuje jeho bohatost a mnohotvárnost, pro něž není možná snadno nalézti ve variantech jinoslovanských i cizích obdoby a srovnání.