Dřevěné zvonice na Slansku.

(S 1 vyobraz.)

V čísle 6. >Geského Lidu« uveřejněno bylo 16 vyobrazení dřevěných zvonic, zachovaných na Slansku, se stručným jich popisem. Dnes chceme si je prohlédnouti se stanoviska historického. Máme-li vyobrazení ta před očima, snáze můžeme sledovati vývoj v textu uvedený. Dřevěné zvonice jsou stavby pozoruhodné, ba můžeme říci vzácné, neb patří již k zvláštnostem právě tak jako dřevěný kostel neb dům, majíce jen skrovné rozměry, ale ve svém způsobu provedení velmi charakteristické. Každá zvonice stojí obyčejně několik kroků opodál kostela v některém rohu hřbitova, a když není tarn místa, mimo zeď hřbitovní; ale vždy, jako každý kostel na povýšeném místě a v blízkosti jeho, tak aby vlnám zvukovým nic v cestě nepřekáželo a aby hlas zvonů daleko se rozléhal. Mám za to, že dřevěné zvonice mají také zvláštnost, že jsou akustičtějšími než kamenné, jelikož stolice zvonová sedí volně na pozed-nici, takže chvění není ničím rušeno a zvuk nedusí se v zemi; vlny zvukové mohou se otevřeným prostorem volněji rozlévati, čemuž ovšem značně napomáhá i celá dřevěná stavba co dobrý vodič zvuku. Svým zevnějškem podobají se plátěnému stanu, nebo zvonu primitivních forem. Zajímavo je, že i v Norvéžsku stojí dřevěné věže samy o sobě blíže dřevěných kostelů, jimž se i naše podobají, takže ku př. věž kostela Burgundského od českých věží dřevěných jen nepatrně se liší.

Podle jejich zevnějšku a půdorysu můžeme je rozděliti na dva druhy, a sice: na zvonice- šestihranné a na čtyřhranné či lépe čtvercovité. Tyto jsou prostrannější a vyšší, ony užší a nižší. Prvnějším šestibokým připisuji větší stáří nežli druhým, a to z důvodů těchto: Věnujeme-li větší pozornost půdorysu, jenž má podobu smáčknutého šestiúhelníku, objeví se nám při rozpůlení v podélné straně jeho dva stejné půdorysy gotického presbytéře venkovského kostela. V tomto domnění více nás ještě usvědčuje osmistěnný půdorys zvonice libušínské, kde ještě více přijde rozdělení to k platnosti. Řečené kostely gotické, které se vyskytují ve většině proti drahým slohům v hejtmanství slánském, vznikly všecky ve XIV. století a uvádějí se dle Libri erectionum ku konci téhož století farními. A právě při těchto kostelích stojí naše šestiboké zvonice. Ze stáří jich jest veliké, nasvědčuje i to, že v jedné z nich (v Přelíci) nalézá se nejstarší zvon na Slansku s nejstarším dosud známým českým nápisem vůbec. Veterán ten pochází z roku 1386 a má okolo své hlavy jednoduchou sice, ale krásnou legendu: » . . . Pane bože rač zdařiti tento zvon.« Zajímavé je, že stejný tvar věže se střechou či kostelíku, jaký vykazují naše zvonice, a jehož přízemek opatřen je třemi, patro nad prvou střechou dvěma okny, vyskytuje se na brakteatu (plecháči) nálezu