Č. 3. Trhanov.

Vyšli potom ze vesnici a šli po břehu ňáký stoky, v ty stoce bylo ryjbiček, jen se to šecko hemyjždilo Svítilo pěkné slunce, voda byla teplá. Zastaví von se tu najednou Pán Ježíš a vobrátí se k Petrovi a povídá: »Petře, vlez do tý vody a chyť pět tich ryjbiček.« Svatý Petr poslech, nakasal se a vlíz do vody ha po malý chvíli mil pět tich ryjbiček. No, bylo dobře. Vylíz zase na břeh a dívá se na Pána ha myslí si: Co pak ičko s tima ryjbičkama? »Vodval ičko, Petře, tudleten kámen!« poroučel Pán Ježíš. A vokazoval na kámen, hezkyj tak kámen, ležíl na břehu. Petr vodvalil kámen. »Dyj pod něn ty ryjbičky a příval zase kámen!« Petr dal ryjbičky pod kámen a přivalil kámen. »A pojďme dál!« Petr šel, hale kroutil si ičko vzadu hlavou eště víc.

Přišli potom zase jinam a chodili po zemi daleko široko, a chodili dlouho, haž po roce zase přišli do tý vesnici a dyž přišli k chaloupce, zase tamvodsajď bylo slyšet pláč a nářek, a ten nářek byl větší než před rokem. »Petře, di se tám ičko podívat sám!« posílal Petra Pán Ježíš. Petr šel a za chvíli tu byl zpátky šechen polekán. »Pane,« volal, »ten člověk, co sem za něho tulik prosil, leží tám mrtvyj zas, hale íčko ne-humříl smrtí přirozenou, zoufalec vzel si život sám!«

Pán Ježíš neříkal nic, jenom se podíval na Petra zase tak smutné jako tenkrát před rokem, dyž Petr tulik za toho člověka prosil a zase tak prstem zahrozil.

Potom přišli na ten břeh hu stoky, co v ní byly ty ryjbičky; našli teký eště ten kámen na břehu zrovna tak, jak ho tenkrát nechali, a Pán Ježíš zase poroučel: »Petře, vodval kámen!« Petr vodvalil kámen a