Č. 4. Konto.

div nad divy — nemohl se vynadivit. Pět ryjbiéek pod kamenem bex. vody a šechny živý a čilý jako tuť. »Vidíš, Petre,« povídá Pán Ježíš, >zrovna tak by bylo byjvalo s tima pěti sirotky, ha člověk nebyl by se stál zoufalcem.«

Mají zvláštní půvab horské vísky! Z části po stráních, z části v dolinách roztroušeny jsou chaloupky jejich k vrchům se tulíce. Někdy zahaleny jsou v mlhu, jež hlavy hor kryje a jejíž úryvky větrem zmítány nad dolinou se vznášejí; než tu z nenadání zahučí a zaskučí vítr prudčeji, odhodí závoj daleko do kraje, a k jasnému nebi jasně vzhlížejí horské tyto stráže. A když vyjasní se čela hor, když mráčku nikde, tu i veseleji v svět se dívají chaloupky. Někdy zdá se nám, že některá chaloupka jeví vzezřením svým a tvářností starost, zármutek, jiná opět spokojenost, štěstí neb snad i pýchu — ale v takovou chvíli, v tom jasu slunečním usmívají se všechny. I ty, které jindy pohledem nevlídným do údolí hleděly, tím spíše pak ony co jako vystrojené panenky do světa se dívaly a jakoby se stráně seskočiti se chystaly. A takový i život tam! Někdy pln jasu a poesie, jindy zkalen a zachmuřen!

Ve vesničce na stráni skoro nejvýše mezi ostatními chaloupkami je starostovs ; pozemků — většinou luk — je při ní 18 korců. Starosta