ke mně a na rameno mi klepe: »Rozumíš-li, támhle u zvonku*), tam se peče,« spěchám tedy do čísla posledního. Tu dohoním hostinského: prkno s koláči na rameně má a za ním hoch s lucernou cupá. Vílr silně naň dotírá, šenkýř prkno silně svírá. Hoch najednou tu >ouha« houk, vždyť vám vítr čtyři sfouk. Šenkýř div nad spoustou nepláče, ve sněhu když vidí koláče. Go počít as v tuto chvíli, kdyby aspoň upečené byly. Já ho nechal státi tam a pospíchám tedy k vám, nenechte mě zmrznout přec, ukažte mně zadní pec. Já přeji vám hospodáři, nechť se vám všem dobře zdaří, by vám Pánbůh dal, co byste si přál, dejte pozor, ať nestane se kousek, aby nebyly spáleny nebo samý brousek. S úctou dva bez práce co rádi koláče« —

Za čtení tohoto dopisu otevřená venku pec částečně schladla, že bylo třeba přitopit; poněvadž pak koláče již byly dostatečně vzešlé, »přešly« a byly pak z nich >brousky«.

Toť v podstatě zvyk dělati »brusaře«; jméno své má jednak od toho, že způsobí »brousky«, jednak od toho, že přebrousil (přechodil) několik stavení; byl-li totiž někdo brusařem postižen, staral se, aby i k sousedovi se dostal. Postavení brusaře k peci stávalo se stále nesnadnějším ; lidé byli ostražiti, uzavírali domovní dvéře, i bylo třeba veliké obratnosti, aby se to zdařilo. Dělo se to způsobem rozmanitým; sousedé se smluvili, dva šli na návštěvu tam, kde se koláče pekly, některý šel nenápadně ven a nechal dvéře pootevřené. Vpustil venku čekajícího souseda s brusařem a ten jej k peci postavil a odešel. Jindy přinesli sousedé sami brusaře malého, co by pod kabát vešel a k peci postavili. Jiní zase postavili brusaře k domovním dveřím venku v tom domnění, že jen, když u stavení stojí, brousky se napekou. Dopisy, které brusaři v ruce mívali, bývaly měněny. Zněl na př. jiný: »Pozor na brousky. Slyšeli jsme v domovině naší, že v té vážené vesnici vaší vždy po svatém Prokopu v neděli slavnou pout jste světili. Slyšeli jsme také o té věci, že koláče budete péci. I poslal mě mistr můj k vám, bych při práci pomohl vám. Všecky k tomu potřebnosti přináším Vám do hojnosti a sice kvasnice z Brusnice. Pro běl jsem byl v Miletíně a pro tvaroh v Zebíně; pro mandle a pro rozinky musil jsem jít do Studynky, do Vrchlabe pro papír, byl to mrzutý špacír. Přijměte ty naše služby, vyplní se vaše tužby, všemohoucí Bůh a svatá Trojice, štěstí, zdraví udělí vám velice. Veškeren váš dobytek, dvojnásobný dá vám užitek. Na poli pak obilí způsobí vám veselí. Na všem vašem počínání bude Boží požehnání, všechen tento váš život, bude beze všech trampot. Vy i vaše hospodyně budete žít spokojeně, ke stáru pak děti milé sladit budou vaše chvíle. Uznejte a přijměte to naše namáhání, jinak v opak obrátí se toto přání.« — Stručný obsah jiného dopisu: »Žádám o práci. Protože je mnoho sněhu, spokojím se s prací jakoukoliv a budu dělat za stravu. Také myslím, že dostanu trochu kořalky.« Jiné dopisy jsou variací těchto zde uvedených.