říkají >baldachýn<). Na ramenou měli přehozené dlouhé červené pláště, u krku sponkou zapiaté. Dřív měli za to od obce odměnu, jak dokazují účty obecní z r. 1832, že »vydáno pánům radním od ponebí při Božím Těle — 54 kr.; na každého — byli čtyři — přišlo 13l/2 kr.« Nošení ponebí dosud se zachovalo ; kromě toho radní páni v červených pláštích při slavných službách Božích při hlavních částech mše sv. kráčejí ze sakristie k oltáři. —

Když na sv. Medarda (8. června) prší — »voda břehy vrší«. Prší-li na první svatodušní svátek, bude velká neúroda, >jako když práznú slámu mlátí.« — Září víno vaří, říjen víno pijem. — Štědrý večer oslavuje se docela prostě, bez stromečku, bez ryb ; jídlo úplně postní. Před polévkou hospodyně před každého na talíř položí na oplatek jádro ořechové s medem. Hospodář po modlitbě stočí oplatek s jádrem a medem a vážně praví: >Pane Bože nebeský, dej nám všem dočkati ve zdraví příštího ščedrého večera.< Po polívce položí se na stůl krupičná kaše medem a tvarohem posypaná, zeleninová omáčka, koláče, buchty, ovoce. V 10 hodin jdou spal, aby mohli na Boží Hod vánoční jíti na jitřní. Na Boží Hod vánoční má každý přítomen býti třem sv. mším. O štědrém večeru chodí pastýř po ulici, troubí a »řóchá tatarem«. Zena jeho dostává od hospodyní »výslužku«, koláče, buchty do nůše na zádech.

Na den sv. Jana (27. prosince) před mláďátky světívalo se a dodnes světí se víno. Že víno v tento den světívalo se dávno, dovídáme se z účtů obecních z r. 1721 : »na svěcení svatojanského vína 8 másů po 4 kr.«, a r. 1732 vydáno »na 8 másů vína k svěcení 28 kr.« Lid považuje víno za nápoj posvátný a svěcenému vínu přikládá zvláštní moc léčivou. Vína toho má každý okusiti a pak »hadi, ščúři, žúžel jedovatá« nemohou mu uškoditi. Nalévá se svěceného vína do bečky s vínem, aby »Pán Bůh požehnal na stokrát víc!« Co se vína nevypije, schová se na zvláštní případy : Když člověk náhle onemocní, neb oň pokouší se »šlak«, pomůže mu tření spánků svěceným vínem. Jest dobrým prostředkem proti »mrcha lidem« : když se kráva otelí, nalije se svěceného vína do nápoje, »aby jí nic »zlého« neuškodilo«.

Kromě všeobecně známých koled vánočních »Narodil se Kristus Pán«, »Neseni Vám noviny«, »Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně«, zachovala se v Olšovci koleda, ale beze vší pochyby neúplná a značně zkomolená: »Strunka, strunka — zelená jablůnka, sedí pod' ňú pastuškové — ijú kasu z hrnca. — Přiletěl k nim anděl: Esli nám nedáte, všecky hrnce potlučeme, co v polici máte!« —

Na mor. Slovácku svátky Velikonoční jsou nejveselejší dobou roční, aspoň pro dětí. Svátky těmito přiblížila se »šlahačka«, jeden ze starodávných zvyků. Když jinde na jaře děvy vynášely ze vsi Mařenu a do vody ji házely, když vítaly příchod jara, těšily se slovácké děti, chlapci i děvčata, na nové šaty a na šlahačku. Každá i nejchudší matka dbá, aby děti aspoň o Velikonocích oblečeny byly svátečně do nových šatů: »Pujdú na šlahačku, musijú se trochu