kteří na podzim vozí řepu a řízky po celý den. Bývá u některých zvykem voziti v ty dni na prodej do měst různé věci. Zvláště ale je rozšířen zvyk voziti v neděle a svátky (uhlí, do mlýna . . .). Mnozí schválně to nechávají na neděli nebo svátek, aby se nemusili ve všední dni oblíkal do lepších šatů. Leckde čeládka, aby se vyhnula v neděli kostelu, sama žádá o vozbu v neděli. Taktéž návštěvy známých bývají příčinou, že se při tom leccos přibere na vůz nebo na vozík. Mnohem častěji znesvěeují neděle a svátky prací řemeslníci. Ti jako všude jinde i u nás mívají v tu dobu nejvíce práce, ovšem ne vždy, mnozí přece v čas ještě jdou na velké služby Boží. Také dosti je příkladů, že jdou do kostela a pak pracují dále. Tohoto způsobu přidržují se nejvíce děvčata zaměstnaná šitím, které je zde velice rozšířeno. Vyšívají různé prádlo atd., s kterým se odtud a z celého širého okolí vede obchod do cizích zemí. Obchodníci drží se ovšem zákonitého způsobu, dopoledne prodávají a nejdou do kostela, některé výjimky četné ovšem jsou. Sadaři a ostatní lidé velmi rádi v neděli trhávají ovoce, často po celý den. Hlídači, hajní polní i lesní, velmi rádi pro hlídání vyhnou se kostelu. Taktéž se děje u těch, kteří pasou dobytek, husy atd. Zvláště na podzim při pastvách na lukách mnohé děti po celý čas nejdou do kostela.

Velice bolavou stránkou nábožnosti i na venkově je nyní půst. O někdejším zachovávání jeho není nyní ani řeči. Újma vyjma prařídké případy se vůbec nezachovává; co se pak požívání masa týká, ještě nejvíce střední vrstvy venkovského obyvatelstva (domkáři, chalupníci a menší rolníci) na půst dbají, vrstvy vyšší a nižší nedbají již nic. Jenom na nejhlavnější posty (štědrý den, 3 dni před velkonocí a popeleční středu) masa nejedí, jindy po celý rok (vyšší maso, nižší věci od uzenáře). Nejlépe to viděti na věcích, které dětem dávají do školy na poledne. I lidé jinak nábožní ve žních beze všeho vaří v pátek maso, a přijdou-li v postní den na pohřeb nebo do jiného stavení na návštěvu, bez ostýchání jedí. Řemeslníci při stavbách, pomahači jejich a pod. lidé ovšem činí taktéž. Celkem každý pozorovatel vidí, že postní praxe valem uniká z venkova. Příčinu velkou na tom má ohlašování postního řádu, jak se všeobecně u nás děje. Nic není tak nepopulárně sestaveno jako postní řády. Lid celé věci pranic neporozumí, odnáší si dojem z kostela, že vlastně žádný půst není, protože o všech dnech nějaká výjimka je, a dle toho se taky řídí. Ta věc by potřebovala nápravy, kdyby nebylo už tak pozdě. V několika letech postu vůbec nebude.

Jednotlivé jevy posud popsané dávají přibližné ponětí o nábožnosti krajiny, pokud jde o ráz více jednotlivých faktů. Jevy ty opakují se pravidelně. Jsou však i některé nepravidelné jevy tohoto druhu, na něž třeba upozorniti. Je to především způsob putování. Valně je již putování proti dřívějšku omezeno, přes to někde dosud dosti rozšířeno, jinde i vzrůstá. Někde čítá několik lidí (30, 50 . . .) jednotlivé processí, jinde to jde až do set. Právě tak některé náhodné pobožnosti (jako májová pobožnost . . .). Z počátku silné účastenství, později menší, až zbude jich několik. Jiné pobožnosti téměř mizejí, jako průvody o pro-