Velice jest rozšířeno mezi lidem 1 h a n í. Na zakrytí lži nebojí se užívati zaklínání, zaříkání a pod. S lhaním jde ruku v ruce přetvářka ; mnohý má pláč hned na krajíčku, jest chudák, nic prý nemá. Pravým živlem lidu jsou pomluvy, klepy, donášení, ramenářství; v tom jsou některé ženské zrovna mistryně. A zdánlivě pobožné počínají si nejhůř; kněze v celém okolí přemelou přes tu chvíli tak důkladně, že není horších lidí nad ty kněze, ale do očí to je samý duchovní otec, to je samá pokora a poníženost. Kde jsou kláštery, které řídí bratrstva, spolky, tam teprve je pomlouvání a závisti mezi lidem. Mnohé ženské na venkově jest pobožnost jen záminkou, aby se mohla dostati ke knězi a tím si jaksi dodala povýšenosti'nad ostatními; chodí si pro tajemství růžencová a pod., ale nemodlí se to.

Zlost, prchlivost je další význačnou stránkou lidu. Ve zlosti se mnohý necítí, kleje, láteří, nadává na vše, je nespokojen se vším. Ze zlosti snadno přechází se v ukrutnost, zuřivost, někdy docela v rouhání a podobné zločiny; o ukrutnosti jak proti lidem, i sebe bližším, tak proti dobytku netřeba dopodrobna psáti; přece však k vraždě, otravě, k zúmyslnému zmrzačení jen zřídka přichází. I při muzikách, kde dříve bez rvačky se nic neskončilo, vlivem osvěty málo kde dojde nyní k násilnostem.

Příslovečná jest slovanská nesvornost. U lidu se jeví jako msti v os t, sudilství; mnohý obětuje na soudy vše, co má, o rozvaze není u něho řeči. Úplné svorní sousedi jsou řídkou věcí. Také sobeckost je hojně rozšířena: z cizího krev neteče, je všeobecné pravidlo, a hlavně mají namířeno na věci vrchnosti a kněží. Za to své mnohý brání i životem. Sobeckost je příčinou, že šidba vládne v myslích mnohých. Podvésti druhého o peníze nepovažuje za hřích, ještě se tomu vysměje ; mnohý nebojí se ani křivé přísahy, jen když něco získá. Ze sobeckosti a šidby povstávají častěji i velké hříchy jiné, ba tu a tam i zločiny. Neovládá ovšem sobeckost vesměs všechny, je dosud hojně dobrosrdečnosti, sdílnosti a útrpnosti mezi lidem, ale přece se mi zdá, že sobeckost má v povaze lidu nad oněmi ctnostmi převahu.

b) Po udaných známkách mravnosti bude nyní již snadno ukázati na všeobecný rys venkovské mravnosti, na to, jak vypadá ta mravnost v celkové své povaze, jako nálada lidu; dá se to projádřiti slovy: u lidu našeho rozhoduje stránka čistě materiální vždy, všude a ve všem. Jsou ovšem duše obětavé, dobročinné, trpělivé, nezištné, ale jsou celkem přece jen ve velké menšině. Jsou obětaví jednotlivci při ohni a neštěstí vůbec, při ošetřování nemocných, jsou obětavci pro kostel a pod. Jsou mnozí trpěliví; mnohá žena přestoj( s mužem pravý očistec na světě a zase opačně, jsou si mnozí mužové a ženy věrní do krajnosti; jsou mnozí praví Jobové u snášení dlouholetých běd a utrpení, nemocí a soužení. To vše rád a úplně uznávám, ale přes to, mám-li podati celkovou charakteristiku, musím zůstati při vyznačených slovech. Získání jmění je celkem hlavní tužbou lidu venkovského, ať už podněty