a účely toho jsou jakékoli. Lid vám vyslechne sebe lepší a důraznější kázání a poučení o nedělním klidu, mnohý kývá na znamení souhlasu hlavou, a odpoledne týž, svůj pán, jde sekat obilí (ale někam do zákoutí, aby to nebylo tak vidět, je-li ještě z nábožnějších), vozí okolo fary jako by nic. »V lidu našem (opět mi tu tane na mysli hlavně království) je snad právě pro jisté poměry sociální, minulé i přítomné, jakýsi rys materialistický.« (Tu větu pronesl vynikající slovanský politik a zároveň přítel lidu českého). Rys někdy nezdravě materialistický. (Pozorujte ten náš lid v jeho podnicích, v poměru souseda k sousedu, sledujte charaktery naše, jak je líčí dobří spisovatelé lidoví atd.) Dlužno i knězi toho dbáti ; dbáti na venek a dbáti do vnitř.*) Peníze rozhodují jistě u 4/5 našeho lidu všechno; kdo mu slibuje lepší živobytí, zlepšení poměrů, za tím jde (odtud rozšíření listů socialistických, volby za poslance atd.) Lepší, pohodlné živobytí najednou, rázem si získat pomocí loterie je stálou tužbou přemnohých. Z čeho nevidí okamžitý zisk, pro to nemá smyslu; raději nechá dítě vydělávat, byť ani nutně nepotřeboval, než by je posílal do školy. Zdánlivě nábožní nejsou tu o nic lepší; co nezvětšuje jmění, je mu břemenem. Odtud nepřízeň k výměnkářům, vlastním rodičům, starým nebo nemocným; úmrtí jich považuje za velké ulehčení. Že na cizí věci nerad dává, na missie a pod., o tom již bylo podotčeno; za to rád na cizí útraty se dobře poměje. »Může-li rolník časem na cizí útraty dobrých časů, jako při svatbách, posvíceních, obecní pořádnosti a p. — užiti, tedy si jich dá ; jen když nemusí z kapsy krejcárkem hnout. Takových povah je na světě hojnost.«**) Při všem iom lid rád si dává pláštík nezištnosti. Mnohý rád slouží Pánu Bohu a kostelu, ale není-li při tom nějaký výděleček, brzy toho nechá, z jednoty katolické vystoupne a týž den dá se k jinému spolku. (Dokončení.)

Jest zajímavo sledovati, jak v konservativní lid vkrádal se světový dnes nápoj, jaký z počátku proti němu byl odpor a to zároveň praktický i morální, a jak konec konců — káva zvítězila.

V Chodově vypravovali nejstarší pamětníci, že první známost o kávě v této vsi stala se již kolem let třicátých minulého století. A odkud přišla ta známost? Od pánů. V Trhanově na zámku poznala prý první Chodka Chodovačka kávu i její vaření a začala s ní také doma. Vařila z počátku kávu ani ne jako nápoj sváteční, nýbrž zrovna jako medicínu.