jíce se na takovou plavbu, špatně hospodářství svého vyhlížejí, anobrž role opouštějí a tudy v chudobu přicházeti musí. A takoví taky nejsouc často doma a chtíce manželku a dítky obživiti, nemoha sami dostačiti a pole vorati, nájemníky a na pole ženský sobě jednají. Oni pole jich osívají, z čehož malý užitek berouc, tím způsobem pole jiným sobě vyžíti dopouštějí. Jinších Industrialis na tomto panství žádných se nenachází aniž jaké štěpnice, chmelnice neb rybníčky mají, aniž ta hornatá krajinka k tomu způsobná jest.«

V uvedené již berní rulli z r. 1654 v zemském archivu jest při každé vesnici v poznámce připomenuto, jaké jakosti jest půda a zda poddaní kromě zemědělství provozují ještě také jinou živnost. A tu živnost plavecká uvádí se u těchto vesnic: Podskalí (okres Mirovice), Pukňov, Lhota Pechová, Kostelec, Břeh nad Žďákovem, Podhradí (dnešní vesnice Karlov u Zvíkova), Jickovice, Kučer a Vusí. Jsou to teda vesnice, které podnes zásobují vory panství vorlického zkušenými plavci.

@NZ@Otázky a odpovědi.

V Čelákovicích n. L. byl sanytrníkem »starý pan Fiala«. Měl vystavěnou sanytrnici na konci zahrady, kde tekl potok. Byla to šíje asi 20 kroků dlouhá a 4—5 kroků široká, beze stropu, s krytem šindel-ným. Stěna do zahrady obrácená bylo pohyblivé pažení prkenné, kteréž se odbíralo, když se kádě měly vyprazdňovati a zase plniti. Pažení nesahalo až k zemi; dole bylo na tři prsty prázdnoty, aby pronikal průvan, neboť podél pažení stály kádě, počtem 6—8, a pod nimi prostředkem vedl nakloněný žlab, po něm odcházela voda trubičkami z kádí kapající. Průvanem odpařovala se voda pomalu tekoucí do jiné, menší kádě v zemi zakopané. Proti dveřím stála pec s kulatým měděným kotlem, z ní vycházel komín nad střechu. Nad kotlem na sloupku zavěšen byl džbírek s trubičkou u dna. Do džbírku nalévala se slaná voda, louh, a ta se pouštěla do kotle tou měrou, jak se vařením v kotli odpařovala. Když se někde bouralo staré stavení, měl sanytrník právo rumy si odvézti. Jakou náhradu za ně byl povinen dáti, již nevím. Rumy naplnily se kádě, navrch položil se dokola rozčepýřený došek slaměný a na ten lila se konvemi voda. Po prvním procezení obyčejně (dle bohatosti sanytru) vracela se ještě jednou do kádí. Vykapanou a dole v kádi se sbíhající vodu okoušel sanytrník namočením prstu a rozhodoval, má-li dělník ji již bráti na kotel. Pod kotlem topilo se dřívím. Kotel byl hluboký a kulatý jako povidlové kotle vůbec, rovněž tak obezděn, z čehož lze souditi, že na odpařování a využití tepla špatně byl zařízen. Topilo se tak dlouho, až byla voda tak hustá, že kapka s prstu svisle drženého nespadla. Potom se ulevilo v topení, louh z kotle se vybral a vlil do džberu na ochlazení. Ve džberu tvořily se bělostné hlatě sanytru někdy u velikosti dlaně. Sanytr