@NZ@Časové zprávy.

Časopis Život, list pro výchovu v rodině, škole a společnosti, redaktor Jos. Pelcl, v Praze VII. 1905, č. 7, str. 186-7, otiskuje pozoruhodný článek o tom, zdali jsou pohádky vhodnou četbou pro mládež školní. Pro jeho důležitost neváháme uložiti jeho vývody v listě odborném: Na poslední zemské poradě německých učitelů na Moravě byla probírána též otázka školních čítanek. Referent o ni, brněnský nadučitel Mráz, posuzuje známé německé čítanky Heinrichovy (kdysi i na jazyk český Klicperou převáděné), zejména I. část jejich pro druhý a třetí školní rok, pronesl několik pozoruhodných slov o četbě pohádek, jež dosud bývá obyčejně soukromou. Nápadnou věcí jest v tomto oddílu, dí Mráz, že tu není pohádek. A děti přece pohádky tak rády slýchají a neméně rády čítávají. Pohádka jest dítěti nejmilejším druhem ve hře. Díváme-li se dítěti do milých, oddaných očí, v nichž nečteme ještě ničeho o klamu a mamu světa, a vidíme-li, jak oči ty při krásné pohádce zazáří plným leskem a plny tušení se upínají a rozšiřují, jakoby se dívaly v krásný, veliký, daleký svět divů: pociťujeme něco z té hluboké souvislosti pohádky a dětské duše. (J. Kleiber.) O paedago-gické hodnotě pohádek bylo sporů již dosti, a ne zcela neprávem. Nemůže býti popíráno, že ukrutností tyranův, obrův a trpaslíkův, oblud a zlých královen hluboko dojímají i duši dětskou; ale tento účinek se ruší (?) a činí neškodným (?) účinkem druhým, který způsobuje odměna ctnosti, nekonečné štěstí z vysvobození nešťastného, potrestání zlého (?). Se soudní stolice chladného umu pozbývá každá poesie svého účinku, vonná pohádková báseň pak teprve hodně svého kouzla. Jsou-liť i postavy fantastické, ví-li také mládež nebo tuší-li, že vypravované se nestalo, že jednající osoby ty ani nežily, tedy přece to, co praví a konají, jest tak pravdivé a věrné, tak dojímavé v části vážné i žertovné, že nelze mysliti půvabnějšího obrazu života v rouše tak dětském. Právě poněvadž pohádky pocházejí z oné doby, kdy člověčenstvo trvalo ještě v svém dětství, hodí se poesie ta zcela zvláště pro mládež a dětství, jemuž otvírají pohádky život a na něž působí poučně a vzdělávavě, jak činiti nemohou smyšlené plané a moralisující povídky. Proto oprávněno jest přání, aby počet dobře vybraných pohádek byl pojat do čítanky pro obecnou školu. Dítko má čísti pohádku ve škole, za návodu a výkladu učitelova. Tím způsobem se odklidí všecky námitky a čelí se předčasnému a bezměrnému čtení báchorek, kteréž může býti u některého dítěte, děje-li se zcela bez řízení a dozoru, na pováženou. Tedy jedině školní čítanka měla by bývati pohádkovou knížkou dětskou. Pohádky mají dále ještě cenu nedohadnutou, že řeč jejich tak snadno vniká v srdce a ústa dítěte, tedy oživuje a zdokonaluje jazykovou jeho mohutnost.