str. 394
Vodník na cestě do Prahy.
Když jsem jedenkráte Jos. Rompot-kové se tázal, zdali neví něco o hastrmanu, počala vypravovat takto: To nám maminka vykládala. Přišel votad jeden krejčí z vandru; a vandroval préj jednou k Praze. A dohonil ho chasník, zelený šaty měl a po-vidál mu: »No kam kamaráde, kam?< >Já préj do Prahy.« »A já taky do Prahy.« To ten cestující. A ten se po ňom tak hlídal, a vono préj mu teklo něco z kapce. Ten vandrovní mu povidál: >Ale chasníku, něco ste si skácel v kapci, teče vám, abyste si nepomazal kabát.« A von mu povidál : »Ó ne, to nic nedělá Já vám povím chasníku, nesmíte se toho lekat, já vám nic neublížím. Já su hastrman.« Ten se jaksi zarazil. »Nic se mně nebojte, já vám nic neublížím. Já du do Prahy, utopit jednoho »rajknechta«. Von povede vo třech hodinách tři koně koupat do Moldavy. A tak přijď kamaráde na most, podívat se, že ti nelžu, a já ti nic neublížím.« Ten si povidál : »No, to přeci se půjdu podívat, bude-li to pravda, a nebo ne « Tak čekal ty hodiny, jak mu řek. Tak dyž přicházela ta hodina, tu jede »rajknecht«. Na prostředním si seděl a po každéj straně jednoho Ta přijel do té vody a chodil, tak de troufal po kraji a špláchál vody na koně, hned na toho, hned zas na toho. A najednou vyskočil ten hastrman z vody, chyt ho za hlavu a strh ho dolů, a už byl pod vodou; a kůň jeden tam, druhéj tam, rozutíkali se. A ten byl pryč, bylo po ňom veta. Pavel Pavelka.
Hledání »jetýlků«
Na Klatovsku, Domažlicku, Táborsku a leckde jmde mládež hledá v mladé jeteli lístečky jetelové, totiž čtyřjetelky, pěti-jetelky, šesti- a sedmijetelky. Nejvíce vyskytuje se čtyř- a pětijetelek. Kdo najde takovýto zvláštní lístek, cítí se šťastným, rychle shýbá se,, aby ho utrhl zuby nebo rukou, obalí si dříve prsty šátkem. Šestijetelka zvláště přináší štěstí. Říká se také: »Šťastné oči, které ji vidí, ale nešťastné ruce, které trhají.< Tímto příslovím řídící se mládež hledá, ale netrhá. — Jsou rozličné ještě způsoby říkání, jak si vykládají lidé toto: pělijeíelka, pěti, děti přináší: šestijetelka štěstí. V některých krajinách trhají každou je-telku od čtjřjetelky nahoru přesvědčeni jsouce, že přinese štěstí, proto také dost příkladů, že manželka muži do šatů čtyřjetelku zašívá, aby o tom on nevěděl, chtíc takto svému muži štěstí přinésti.
Pantaleon Engel.
O štíru.
Jest rozšířena mezi lidem českým pověra o štíru, jak svědčí přísloví : »Od hada k doktoru, od štíra do hrobu«; ale lid má, jak jsem se přesvědčil o tomto zvířeti velmi neurčitou představu. Někde nazývají štírem neškodnou krtkonožku (Hradecko); jinde mi bylo řečeno, že »j.e to větší než rak, bývá to na poli a divně to cvrliká, že je to slyšet od dálky«. »Ale on by ten chlapec přeci Ba to moh' šlápnout a měl by z toho smrt. Tak se musí člověk o to starat v čas,« pravil mi člověk, jenž na to chtěl udělat jakousi past'. Jan Milota.
|
