Nábožnost našich venkovanů.

III. Rodinný život.

Nejdříve třeba uvážiti způsob hledání nevěsty. U lidí chudých obyčejně to nečiní obtíží, jaký šel, takovou našel. U majetnějších je tomu jinak. Tu se všestranně uvažují poměry majetkové a ty v 90 případech ze sta rozhodují. A čím bohatší ženich, tím větší potíž najíti vhodnou (bohatou) nevěstu a opačně. Ve smíšených osadách obyčejně při tom jde i o víru. Evangelíci bývají bohatší a převádějí tak katolíky k sobě.

Na krásu chytne se celkem jen málo ženichů, a kdyby i sami chtěli, obyčejně poměry nedovolují. Výplata, dluhy a pod. nutí hledati peníze; krása je vhodným přídavkem, kde je, ale nutným není. A mimo peníze a krásu pro venkovského člověka málo již je, nač by bral zřetel při volbě stavu. Nejvíce ještě, jak umí vařiti a ostatní domácí práce. Leckdy se však na to zapomene a bývá to příčinou mnohých mrzutostí, neboť mnohé nevěsty rády zapomínají na tuto nejživotnější otázku a matky s nimi, nevedouce jich k tomu.

Velkou potíž mají nyní při shánění ženicha děvčata s nějakým (ale menším) jměním a nátěrem městských slečinek. Řemeslníka, obchodníka menšího, rolníka menšího nechtějí, pro intelligenta nemají ani peněz ani způsobů, menší úředníky také nechtějí a tak »zbudou na ocet«. Ještě hůře jsou na tom bohaté selské dcerky, vychované obyčejně po velko-městsku.

Tyto poměry uvedené musíme míti na paměti, chceme-li dobře rozuměti životu vmanželství. Dělníku nedovoluje jednak zaměslnání, někdy hýřivost, aby o vychování dětí náležitě dbal. Velký rolník dává děti na vychování do měst, dělá z nich intelligenci. Střední vrstvy obyčejně mají děti stále kolem sebe a jsouce z pravidla pořádnými vedou dobře i děti své. To se pozoruje všeobecně ve škole. Takové děti se nejlépe chovají a nejle'pe učí. Mnohé manželství nemívá pravého štěstí, protože žena bývá prací přetížena, bývá služkou, někdy otrokyní muže. Novověké spolkaření, samé zábavní slavnosti, večírky, nepřispívá také k utvrzení rodinného života, zvláště v městech. Častou překážkou spokojeného života manželského jsou někdy také tchyně, vůbec rodiče bud že-