stránkách rozhoduje u lidu vždy formálnost, dbaní zevnějších forem, 3. Nejmocnějším podnětem a cílem lidu jest materiální stránka, materiální zájem, i při náboženství. Cit náboženský, v náboženství vůbec činitel velice důležitý, má nátěr výhody nebo nevýhody osobní; jeho libost nebo nelibost, jeho údiv a obdiv má v základě vždy vztah k něčemu materiálnímu, užitečnému nebo škodlivému. 4. V chování lidu jest všeobecným nádechem jakási poťouchlost a přetvářka.

Tyto povahové hlavní rysy lidu českého požadují vysvětlení, pokud vůbec vysvětliti se dají. Zkoumáme-li příčiny, které by nám podaly žádoucí vysvětlení, jsou to příčiny čistě lidské, všem lidem všeobecné, psychologické, jsou to příčiny historické, za třetí duch času a za čtvrté chyby vůdců a přátel církve. Po řadě třeba o nich promluviti.

a) Příčiny psychologické. Všeobecně jest známo z pozorování duševního života obyčejného člověka kdekoli na světě, tedy i u nás, že u něho rozhodují smysly, a tím zájem o konkrétní jedinečné předměty, K tomu mocně přispívá převaha citu u něho nad rozumem, nebo cit drží se většinou právě jednotlivin, konkrétních jednotlivých předmětů. Rozjímati, logicky upírati pozornost na něco, lid nedovede, nikomu se nepodařilo a nepodaří lid naučiti rozjímání duchovnímu. Čím něco plastičtěji se mu poví, představí, tím spíše ho to zaujme. Odtud si vysvětlím© zálibu v obrazech, sochách a podobných věcech při pobožnostech ; co se tak znázorniti nedá, jako Duch sv., nikdy opravdu se v lidu neujme. A konkrétnost lidu jde tak daleko, že ztotožňuje obraz, sochu s osobou představovanou ; v kříži, v obrazu P. Marie skutečně vidí P. Ježíše, P. Marii. Ba, jakmile začne přesně rozeznávati obojí, je vlastně již pro něha zle, ztratí úctu před samotnou osobou P. Ježíše, P. Marie ; týmž způsobem pohlíží i na dějiny biblické. Ve středověku, kde víra byla tak živá ve fantasii, představovali si P. Ježíše a svaté osoby vždy dle své země, dle svých způsobů. A posud naše obrazy poslední večeře a pod. jsou dle-našeho způsobu.

Lidu hlavní starostí jest výživa; k ní obrací se všechna jeho pozornost. Tu stále se zabývá s určitými, denními potřebami, událostmi, obyčejně na malém prostoru, nemá podnětu srovnávati, tříditi, oceňovati, sevšeobecňovati. Jinou význačnou vlastností všelidskou, z prvé snadno vyplývající, jest nápodoba a její opak odpor; jak vidí konati jiné, koná i sám, ovšem pokud jest mu to příjemné, užitečné, jinak odpírá, vzpouzí se, činí křiky a pod. Nápodoba jest spojena vždy s formálností a obě bývají často příčinou ochabnutí nábožnosti, proto leckdy bývá odpor, boj s užitkem, vzpružuje mysl, sílí vědomí; ovšem ne vždy. Proto diaspory náboženské bývají leckdy nábožensky mnohem uvědomělejší. Někdy ovšem převládne odpor vzájemný, který mezi jednotlivými konfessemi může vésti až k fanatismu. Z převahy smyslů vyplývá ještě jedna vlastnost, touha po výhodách, lahodách těla a živobytí vůbec. Člověk obyčejně žije pro okamžik a proto, co mu v něm lahodí, po tom touží; i když uvažuje o životě věčném, koná to vždy vzhledem k své duši a jejímu blahu a užitku, který si představuje co nejvíce lahodící jeho tužbám ze života.