Čím církev úspěšně operovala, nesmí zanechati nyní, ovšem že přiměřeně naší době, neboť y) duch času, šíření se nových id e í jest třetí hlavní příčinou, která dává ráz náboženskému našemu životu ; ba tato příčina jest nyní nejmocnější. Jestliže dříve převládala tradice, nyni převládá duch času moderního i v lidu, a duch ten není náboženství valně příznivý; ráz je materialistický. Neuznává duše nesmrtelné, neuznává zjevení, hříchu, vykoupení atd., hledí jen na přítomný život, na tuto zemi, popírá vůbec všechno nadpřirozené, ba nadsmyslné a tím jest největším nepřítelem pravé mystiky, v náboženství rozhodující. A kam nepronikl materialismus, tam pronikl některý jiný filosofický systém moderní, a každý je zjevení, církvi aneb aspoň věcem speciálně katolickým protivný (zpovědi atd.). Tento materialistický směr filosofie posílil nad obyčej materialistickou náladu člověku obyčejnému vrozenou a následky toho jsou valné zhmotaření a zhrubnutí lidu, jak výše popsáno. Nemálo k tomu přispěl i blahobyt, jaký proti dřívějšku ve všech vrstvách nyní zavládl; a blahobyt byl od jakživa nepřítel úcty k božstvu. Neposlední příčinou je špatný příklad intelligence ; svým příkladem přenáší v celé davy materialistický směr a způsob života, svým povrhováním úkony čistě katolickými jest příčinou ochladnutí těch, kteří od ní závisí nebo ji nápodobí. Na noviny, různé romány a povídky, zábavy a divadla stačí jen upomenouti, aby pozorovatel lidového života hned si vzpomněl, co denně útoků a nájezdů na víru lidu se podnikne ve všech směrech. Také vojančina, učednictví mnohých hochů ve velkých městech, služba děvčat v městech a podobné poměry přispívají valnou částí k zvlažnění nábožnosti. Právě tak stavby, továrny, cukrovary a pod.

Tu není divu, že tolika útokům tradice ne vždy odolá, zvláště když přistupuje ještě jedna okolnost, která bývá dosti často příčinou neblahého stavu nábožnosti v lidu. Jsou to 6) chyby vůdců a přátel církve. Stačí je jen vyjmenovati. Příklad mnohých kněží, nevhodný způsob jejich vyučování, nepřiměřený povaze a stavu lidu, pohodlnost v úřadování jsou takové příčiny. Vyučovalo se sice dříve právě tak logicky náboženství jako nyní, ale dříve vedle školy byla všeobecná bázeň před mysteriosním i v přírodě, byla docela jiná rodina, tak že tu škodu nebylo viděti. Dnes není bázně, není mystické nálady, není zbožných rodin a proto je dnes viděti všechny nedostatky logického škatulkování školního. Také vyšší stavy nejsou upozorněny, že leckdy překážejí, pronajímajíce statky své těm, kteří z nich těží proti náboženství. A jak častokráte znesvěcují úředníci panství i nábožných pánů neděle a svátky, jest všeobecně známo; to na lid neblaze působí.

Nebude snad nevhodno, když pronesu tuto na konec několik slov jako závěreční úvabn na základě uvedených fakt a jich vysvětlení. For-málnost při zbožnosti není nikdy ideálem, třeba se všemožně přičiniti o vnitřní prohloubení života náboženského, o proniknutí vnitra. Při tom však nikdy nesmí se zevnější stránka, obřady, podceňovati a zvláště u lidu ne. Častokráte jest tato jeho formálnost pravým výrazem jeho života, jeho vnitra, koná to, jak to právě umí, a jest mu to užitečné ; ba tato