kého ; výslovně jmenuje Gebhardta (Zur bäuerlichen Glaubens- und Sittenlehre), Geradeho (Meine Erlebnisse und Beobachtung als Dorfpfarrer 1883 — 1893), "Wagnera (Die geschlechtliche sittlichen Verhältnisse der evangelischen Landbewohner im Deutschen Reiche, 2 svazky, a téhož: Die Sittlichkeit auf dem Lande) a pak pokračuje slovně : »Celkový obraz té venkovské mravnosti není ovšem utěšený; uvedení spisovatelé duchovenští obzvláště také tím jsou překvapeni, že sedlák nábožensky je dosti velký skeptik a racionalista. Jistě se nevěra obecně hledá téměř výlučně v méstě; naši svědkové poznávají, že je to omyl. Aspoň tolik lze říci, že venkov nábožensky cítí a smýšlí docela jinak než naši učení theologové se domnívají. Ba povím více. Ohromná většina duchovních (nejen německých!) je lidu a v lidu cizí; ohromná většina duchovních se svými ovečkami nežije duchovně. Vykonávání kancelářských prací a odsluhování ofíicielních funkcí není duchovním vedením ; duchovním vedením není politika hierarchického byrokratismu.

A sedlák je příliš chytrý, aby své pány duchovní neprokoukl, jako prokoukl své pány světské. Jak chodí na úřad, tak do kostela a na faru. I sedlák má dnes náboženství jen matrikové, jako měšťák a intelligent, venkov dnes nábožensky je téměř mrtvý. Jest však na venkově mnoho náboženského pokrytectví; tu i tam církevní zelotism proti jiným vyznáním je právě jen zelotismem, v němž nějaké vyšší mravnosti ani uvědomělosti nenajde nikdo. Sedlák přivykl svým církevním obřadům, jak přivykl obřadům národnoslním a jiným a je vdaném případě tu a tam stejně netolerantní ke zvykům jiným; přeložte mu mši z desáté na devátou a bude se bouřit, ale zbožným na mši o desáté není o nic více. Zkrátka — podíváte-li se do duše selského lidu, uzříte duši docela jinou, nežli jste posud předpokládali, a zejména poznáte, že to venkovské světlo není světlejší než ta městská tma ; vlastně poznáte tu i tam světlo a tmu stejné, třeba že v různých odstínech. Posavadní sváteční a prázdninové nazírání na venkov a lid vůbec v poslední době se napravuje spory a problémy otázky agrární a sociální vůbec .... Agrární otázka nevyčerpává se tu statistickou bilancí světové tržby obilní a seznamem cen obilních. Toto všeobecné poznání jako všecko určení pouze kvantitativní a určení příliš všeobecné musí býti doplňováno studiem poměrů podrobných a zvlášlních. Při těsné souvislosti poměrů hospodářských s mravními a kulturními vůbec běží právě o to, poznávat a studovat venkovský názor na svět, jak se jeví ve smýšlení a konání, jak se jeví ve skutečných poměrech sociálních a mravních. Studujme, jak a co náš sedlák myslí a činí, studujme jeho vzdělání, jeho mravnost a zbožnost; poznávejme, jak pracuje doma a na poli, jak a čím se šatí, jak bydlí, čím se živí; pozorujme, jak náš venkovský lid je zdravý a silný, jaké jsou jeho choroby a vady tělesné a duševní. Ceká tu naše duchovní, právníky, lékaře a učitele práce mnoho ! . . . Kdo takto sociálně se dívá na venkov, ten nepřestane již na tom, aby si zapsal nějaké to zvláštní rčení nebo novou píseň ; alespoň už bude pátrat, co ti zpívající venkované jedí a pijí, kolik dostávají denně mzdy, v jakém jsou poměru ku svému pánovi,