úřednictva knížecího. Poněvadž jak na Hlubocku, tak i Lišovsku a Tího-vosvinensku jsou četné rodiny Kubátů, snadno mohl některý z nich jmenovati se Martin a tím vzniknouti mohla v mysli matky p. Novolného-Kolenského mýlka s Kubatou, rekem blatským. Také nikde neslyšel jsem ve všech výše uvedených okresích, že by byl Kubáta přísahal v hroběr a proto informoval jsem se a skutečně zjistil jsem, že ona žena, cestou po dráze variant Kubatovské pověsti vyprávějící, pocházela ze severních Čech, kde si patrně popletla s pověstí jinou, neboť na severu se takové případy vyskytly. Proto dlužno, aby podobné výroky byly přijímány s náležitou reservou, zvláště mají-li sloužiti za podklad k řešení věci tak vysoce důležité. Také z důvodu téže důležitosti bylo by záhodno, aby osoby do řešení sporu zasahující buď z kraje blatského byly, neb dopodrobna jej prostudovaly.

Vzal jsem si tudíž za úkol jako osoba, která u pramene žije a z něho také čerpá ku svým pracím, a která na otázce Kubatovské přímo není angažována, podati jakés světlo. Jak jsem již výše podotkl, dle vypravování mé prabáby a zdejších starých pamětníků a dle tradic uchovaných dodnes na Krumlovsku, Týnsku, Bechyňsku, tedy míst dosti odtud vzdálených, jak Hraše v Olomoucké Hvězdě z r. 1861 také dovozuje, jmenoval se Kubáta křestním jménem Jakub a tradici tuto také potvrzuje ústní podání lidu zdejšího, které ji zdědilo po svých předcích, aby ji také potomstvu ku cti Kubátově hrdinné smrti zachovalo. A všecky tyto-tradice až na nepatrné, podřízenějšího řádu odchylky na věcí nic neměnící, úplně se obsahem svým srovnávají. — Že listiny o Kubátovi jednající a jeho existenci historickou dokazující byly (aneb dosud někde jsou)r jest jisté, jak později se zmíním, a snad jen pro nepohodlnost byly odstraněny. Poukazuji zatím jen na výroky starých pamětníků, ku př. starého Kubaty-Vondráška, syna poslední Kubatovny, aneb na vypravování starého r. 1805 rozeného sedláka Šíleného. Obadva byli pamětníky nejen častých sporů o Blata s panskou stranou, ale i mnohých listin^ jednajících o procesu Kubatovském. Hlavně Šílený uchoval v paměti od otce na syny přecházející tragedii pohnuté doby, neboť i jeden z jeho rodu byl činně na ní súčastněn, byl také pamětníkem sporů a listin o procesu Kubatovském jednajících, znal a zpíval píseň >O rebelii na Blátě«, jak Kubáta zbudovský zastal se své obce, jak na Blata přísahal, jak byl za křivopřísežníka prohlášen, jak farář z Nakří ho zpovídal a jak byl utracen. Tento Šílený také tvrdil, že v »lejstrech« stálo, »že se Kubáta pánům zmocnil, že se puntoval, že byl rebeliator a že se uvazoval v panskej majetek<. A muž tento, který byl velmi opatrný na svá slova, s klidem a rozvahou tato slova říkával. Mezi jiným řekl také, že když byl ještě chasníkem na počátku 19. století, potkal ho kdysi na Blatech Schwarzenbergský úředník blíže dvou kamenů a ptal se ho: »Esli pak víte, Šílenej, proč a kdy byl Kubáta vodpravenej.« A když mu Šílený kladně odvětil, potvrdil mu správnost toho i úředník ten, řka, že to tak i v lejstrech na Hluboké napsáno stojí. Dle tohoto vypravování složil také asi P. Dvořák-Zbudovský dumku a uveřejnil ve >Vlasti«