v témž čase, kdy Fr. M. Čapek akci Kubatovskou rozproudil, ač oba dva

o sobě nevěděli.

A jinými potvrzovatelli byli loňského roku zemřelí sedláci Boubal z Plástovic a stařičký Kukla z Němčic. A z vypravování těchto starců vyznívalo také ještě něco jiného, a sice to, že jméno Kubáta vznikla z Jakub, jak po venkovsku Kuba do dnes se říká, a nasvědčují tomu

1 jméno Bárta a Bartoš (Bartoloměj), Ira (Jiří), Vávra (Vavřinec), Vondra, Vondrášek (Ondřej), kterážto jména ve Zbudově i v ostatních vsích blanských dodnes najdeš. Tomu také nasvědčuje i Kubátův rodokmen, v němž. dle účtů hlubockých uvádí se nejprve r. 1567 Jakub ze Zbudova a následující zápis již zní Kubáta, kdežto synek Kubátův zván byl již Šimon neb Šimůnek Kubatka. V roce 1901 při prohlížení rychty Kubatovské nalezl p. Čapek tištěný obrázek přes 100 roků starý s modlitbičkou k sv. Jakubu. Nebyla to upomínka na nešťastného Jakuba?

Pro zjištění historického podkladu mluví tyto okolnosti: 1. Zjištění rodokmenu Kubatovskébo od r. 1567. 2. Dva sice mrtví, ale pádní svědkové na Blatech u Soudného potoku (což to jméno Soudný potok neukazuje na soud na Blatech?), v neznámé době zasazené dva balvany. Zejména tyto kameny jsou svědkové důležití, neboť v celém okolí nenajde se kamene tomuto podobného a až u Jindřichova Hradce se nalezL A pohlédneme-li dnes na kameny ty, poznáme hned, že stojí tu věky, jsouce zubem času již hodně ohlodány. Kameny tylo jsou podezděny, jak dokázati může starý hlídač dráhy Vojtěch Beneš, který jako pasák, když byly býky na Blatech se pasoucími vyvráceny, znovu je s ostatními pasáky a slouhy za dohledu zemřelého Vondráška-Kubaty, který proces o Blata ukončil, postavil. — 3. Jiným důkazem jest i přísaha Kubátova. Kdo zná povahu zdejšího lidu, přesvědčí se, že lid tento tak pevně věřící nevyslovil by slov v přísaze obsažených jen tak nadarmo, zejména když tak jasně zní. To fantasie vytvořiti nedovede. — 4. Dalším dokumentem jest celá sporná otázka Blat.

Blata svobodná či zbudovská, jak v četných listinách se jmenují, daroval král Vladislav II. p. Petru z Rožmberka, majiteli panství Krumlovského a jeho strýcům, kteří měli Hlubokou. Tito noví majitelé dali je v užívání (tehdy se na nich páslo, protože byla močálovitá a bahnitá) svým poddaným stejným způsobem, tedy obyvatelům jak panství krumlovského, tak i hlubockého. Ač od té doby střídali se na obou sobě cizích panstvích četní členové dvou sobě spřátelených rodů, přece právo» selského užívání rušeno nebylo, nýbrž naopak nově přiznáno bylo sedlákům a to tím, že oba rodové nedali si Blata znovu zanésti po shoření desk zemských r. 1541. A poněvadž ani po té p. Vilém z Rožmberka při svém nastoupení ku svému panství Blata připsati si nedal ani nový majitel panství hlubockého Jáchym z Hradce r. 1562 tak neučinil, je svědectví, že selské právo ještě platilo. Až teprve když za p. Adama z Hradce na Hlubocku z nedosti dnes jasných příčin vypukla selská bouře, byla Blata r. 1579 — tedy až po 70 letech — z podnětu téhož Viléma z Rožmberka a p. Adama z Hradce do desk zemských zapsána. Zdá se