chleba, že jsou hodni voba; eště jim přidáme plachtu trávy, že maj' pěkný krávy. Vivát! Těm N. přidáme zvoneček, že maj' umetenej dvoreček. Eště jim přidáme votep lenu, že má N. hezkou ženu. Eště jim přidáme votypku slámy, že se tam bojí čeládka panímámy. Vivát! Těm K.. přidáme poleno, že by si dali pro krejcar vrtat koleno. (Nic jim »nepřidali«.) Eště jim přidáme keře, že před námi zavřeli dveře. Vivát! Těm Z. přidáme kalendář, že je tam dobrej hospodář. Eště jim přidáme plachtu jetele, že si panímáma chodí vesele. Vivát! Těm Ž. přidáme věnec, že tam je poctívej (padělanej) mládenec. Ešlě jim přidáme růžičku, že od nich budeme mít družičku. Vivát! Těm B. přidáme máje, že odtamtud máme pana krále. Eště jim přidáme májku, že máme odtud paní králku. Eště jim přidáme kus kůže, že jsou tam holky jako růže. Vivát! Těm L. přidáme smetí, že maj' hezký děti. Eště jim přidáme fůrku stlaní, že maj' dceru na vdaní. Eště jim přidáme schody, že maj' daleko do-hospody. Vivát! Těm S. přidáme hrst klasů, aby si S. koupil novou basu. (Je muzikant.) Eště jim přidáme višně, že si jejich holky vedou pyšně. Vivát! Tomu H. přidáme klec, že je pořádnej švec. Eště mu přidáme-noty, že dělá dobrý boty. Vivát! Tomu V. přidáme lejčí, že je to výbor-nej krejčí. Eště mu přidáme drát, že umí pěkně míru brát. Vivát. Do-vesnice přidáme klesty, aby dal představenej spravit cesty. Atd. atd.

Mnohé nápady a žerty se střídají a není také divu; veselá mládež-se sehnala a biřic se připravoval již po delší dobu, aby něco »pořádného« dokázal a nedal se »zahoditi«. Dlouho do noci je živo, nežli se rozveselení účastníci odeberou na lůžko.

V pondělí svatodušní po požehnání sejdou se všichni u >pana krále« a odtud jdou do hospody. Přišedše do světnice, postavili se do kruhu. Král s králkou poklekli na prostřený šátek a biřic promluvil: »Otče, otče, otče — náš! Pane králi, hlavu dole máš! Ghce-li paní králka pana krále míti, musí si ho vyplatiti, ne penězi, ale zlatejma a stříbrnejma řetězy.« Potom shodí králi dřevěným mečem korunu*) tak, aby padla králce do-klína. —

Pak poklekli princ s princkou, a biřic zvolal: »Otče, otče, otče náš! Pane princi, hlavu dole máš! Chce-li paní princka pana prince míti, musí si ho vykoupiti, ne penězi, ale zlatejma a stříbrnejma řetězy.« Po těch. slovech sejme princi mečem věnec*) s hlavy, jejž princka do zástěry chytí. — Když stínání ukončeno, nastal tanec. Po tanci zasedla celá družina ke konšelskému stolu, mládenci přinesli rosolku, nalili do malých skleniček a připíjeli družičkám, přítomným dívkám a hospodyním. Tyta upily malinko a položili na talíř nějaký peníz. — Družičky pak připíjeli celé družině, při čemž pronášely různé »zdravice«. Hra končila tancem, který prodloužila chasa dospělejší mnohdy do bílého rána. (JRozběřice.)

V obci Kunčicích bylo odedávna zvykem, že si mládež od 13.-15. roku hrála na království. O způsobu, jak si účastníci hry počínali, zmíním, se siřeji, aby různost zvyku toho vynikla. Před svátky svatodušními