Předchozí 0432 Následující
str. 421

d) Na holoubka (zpěv):

Spadl s pece holoubek, roztrhl si žaludek, holuběnka plakala, že holúbka pozbyla. Holuběnko, nic neplač, koupíme my ti klepač; až ty budeš plakati, budeme naň klepati!

VII. Popěvky.

1. >Olšove, Olšové, je smutno po tobě, ne tak po Olšově, jak, milá po Tobě!« 2. »Olšovec dědina, jak by kulu hodil, není tam panenky, za kerú bych chodil. Byla tam jen jedna, rychtářova céra, s vysokéj na nízkú stoličku si sedla«. 3. »Olšovjanů doma není, jeli do hor*) pro kamení; pro kamení pro široké, pro děvčátko černojoké. < 4. >Hárum, hárum katané, vystavěli zámek, a když chtěli tancovat, neměli galánek. < Pochází popěvek tento 'z r. 1848, kdy město i dědina musely pomáhati vrchnosti stavěti nový zámek; bylo to poslední dílo roboty, z níž obyvatelstvo vykoupilo se penězi.

VIII. Mluva lidová.

1. Jméno podstatné. Cahún, nohál, kdo má dlouhé tělo. — Casnoch, kdo brzo roztrhá oděv. — Diviš, kdo je divoch, divoký. — .Fafaj, člověk do větru, nestálý. — čřalbák (levák); gamba (ústa), gambáč a gambatý — hubař, hubatý. — i/úlava, prudký déšť s víchorem. — Jánka, járek, do něhož se seje nebo sází přísada. — Jíarhan, mladík ne-vykáraný, nezvedený. Košulanda, dítě chodící už v košili. — .Muňa, váhavý, neobratný člověk. — »JVeposlucho, neposlušná«, volá matka na syna neb dceru; nesrsta, člověk nemírný v jídle a pití, nenasytný; ne-vykáranec, chlapec nedosti káraný, proto je rozpustilý rozpusta; nezna-haňba, nezná hanby, nestyda; nosál, komu nos trčí mezi očima jako okurka; ňuhňal, kdo ňuhňá, nemluví zřetelně. — Okál, komu oči skoro už vyskakují z důlků; ostatní kupec, takový, co dá málo utržil; ošťara, oštěrný do všeho rýpá, ničemu nedá pokoj. — Papula, huba (ústa) pa-puláč papulatý; (viz gamba); paroch, divoch zuřivý; peklo, zděná jamka upeče; pekýlko, prostor mezi hliněnými kamny a zdí; prlení, plot z latí; podhoděnee (podvržené děcko s neforemným tělem, velkým břichem, bezzubé, nohy k chůzi slabé.) — ižozcébený, cebí se pořád rozplakané dítě. — iSlonbidlo. člověk nemotora; svábola, chasník toulavý; strojna, fiílena, ženy neb dívky, které rády odívají se v háb (= háv) drahý, ale nesvěčný; šmak: kerého šmaka, ba šmaka, smok; šubra, cúra, žena umazaná, špinavá, nemytá. — .Zima a zima (zima = nedostatek tepla, zima = roční čas): v zimě stalo se, že seděli sme často v zimě; zmetek, drak v bajkách.

2. Přídavné jméno: /řamatný, kdo chce všeho mít nejvíc, hází »čgance« (veliké kusy) šišek (knedlíků) do sebe, až je plný (načganý).


*) Míněny jsou tu hory buchlovské.

Předchozí   Následující