cechovních (»Pro poctivý tovariský pořádek kadlecký 1804«- »Pro poctivt tovariský pořádek súkenický 1804« a pod.). Ze džbánků těchto uvádíme ukázky vyobrazení na str. 432-3. Zvláštností holičské továrny byly postavy zvířat, výborně napodobených, pro ozdobu i pro upotřebení praktické (k uschování, formy na máslo, pečivo), jež měly dobrý odbyt i v kruzích měšťanských, v zámožnějších domácnostech. Viz ukázky vyobrazení na str. 435, 436 a 437.

Kniha Schirkova zasluhuje, aby jí věnovali naši odborníci pozornost, studovali její údaje, materiál v ní sebraný, a zvláště, aby stanovili potom vliv holičské továrny při vývoji lidového umění moravskoslovenského. Proto jsme neváhali na knihu tuto upozorniti.

Holičský rendlík. Majetek prům. musea v Liberci.

Bylo to k večeru kterési neděle v červnu r. 1849. U nás ve mlýně se tehdy nemlelo. Rodiče, já — bylo mi tenkrát 9 roků — a ostatní děti, stárek asi třicetiletý a ostatní čeládka seděli jsme ve světnici, někdo u stolu, jiný na lavici u kamen. Vypravovaly se různé události, o něž v bouřlivých těchto letech nebyla nouze. Tak na př. vypravovala matka, jak o jarmárce v Bechyni desertovali husaři-Maďaři. Jeli tryskem snad od Vit. Týna k Táboru, k moravským hranicím a odtud do Uher. V pravé ruce drželi natažené karabiny, v ústech brusné palaše, zuby pevně je svírajíce. Matka byla tenkráte také v Bechyni a viděla je. Byl prý to po-