prý u vás stárka, který může býti ještě vojákem. Přišel proň od úřadu tady ten voják. Povězte nám, kde je?« Sotva však stárek tato slova zaslechl a dříve ještě, než mohl otec odpověděti, vyskočil s lavice a vyrazil postranními, do kuchyně vedoucími dveřmi. V letu popadnul kuchyňský nůž na obranu a vyskočil druhými dveřmi na vantroky. Odtud pustil se po vodním kole do lednice, kde mezi koly zmizel.

Houser, hlava divokého kanec a kačer z lloliíské továrny Majetek knížete Jana z Lichtensteina.

Jakmile voják v přítmí, které zatím ve světnici se rozložilo, zpozoroval, že některý mužský prchá, pustil se za ním, soudě, že to nepochybně stárek sám. Ale cesta kuchyní nebyla mu známa a proto nemohl jej tak rychle pronásledovati, jak tento prchal. Vyšed na vantroky, nespatřil již nikoho a také ve tmách po něm více nepátral. Odešlatudíž komise ta — na prázdno.

Potřebovali tenkráte vojákův a těch pravidelným způsobem, jako jest odvod, v bouřlivé té době nebylo k dostání. Proto slídili vojáci stále, kde by koho na vojnu »chytili«. Z té příčiny měli našeho stárka v stálé paměti, a ten obávaje se chycení, byl stále na stráži. Ani v šalandě