nespal, aby ho tam nepřekvapili, nýbrž na půdě v seně. Bylo to kdysi časně z rána v senoseči. Na lukách při cestě, od Bechyně aHa-škovcovy Lhoty k Ratajům podle-řif-ky Smutné se

Kohout a slepice z Holičské továrny. Majetek knížete Jana z Lichtensteina.

rozkládajících, sekli sekáči a ženské obracely. V tom shlédli na cestě ode Lhoty dva vojáky, kráčející k Ratajům. »Že jdou zase do mlýna pro toho stárka.« povídají si. »Běžte honem, ženské, některá do mlýna, vás tak nebudou mít vojáci v podezření, a povězte to stárkovi.« A již spěchala jedna z mladších, která často u nás nalívala, do mlýna. Vojáci však dobře postřehli ú-skok ten a pospíšili si za ní láteříce. Ale ostávali stále ve slušné od ní vzdálenosti Ženská při-běhši na dvůr ve mlýně pod hůru, kde stárek spal, křičela, všecka udýchaná a co hrdla měla: >Vo-