zprávy.

věc, s větší láskou k tomu, co nám ještě z té svéráznosti české, tak často frasemi velebené, zbývá a nespokojilo se s maškarním úborem ze všech konců sebraným, zmateným vedle pravých součástí směšnými výrobky z masopustních výkladních skříní. Ptali jsme se Slováka skutečného, příchozího do Prahy, zda by se hlásil k >Slovačce« — pah ! __

mávl rukou s pohrdlivým úsměchem. Potom se nedivme, že se směje takto nastrojeným pánům a slečnám odpůrce lidových krojů, lidovědného studia. Docela si zasluhují toho výsměchu. Půjčení pravého kroje nebo jeho zakoupení nestálo by tolik, jako vyhazování peněz za barevné strakatiny. Proto také v Německu před slavnostmi národními zřízena jest zvláštní kommisse, která rozhoduje, koho možná na slavnost v kroji připustiti, aby netropil ostudu. Nedoporučovalo by se to také u nás?

Václav Fabian.

* Výstava lidového umění ve Vídni. Odborník nám píše : V uměl. prům, museu ve Vídni v poslední době přišli s novou tóninou. Pamatujeme se na překotné zavádění modernismu všeho druhu, kteié se i všem národům rakouským vnucovalo, ničíc při tom i všechny počátky pokroku v průmyslu na základě domácím, a nepochopíme, proč pojednou slyšíme o ceně starých vzorů, o vzácnosti staré tradice atd. To vše děje se proto, že v Americe, ve Francii, v Anglii, i v Německu přichází opět studium lidového umění do mody a volá se po ochraně všeho, co se zachovalo. Proto Um. prům. museum ve Vídni vzalo si za úkol, pořádati letos velikou výstavu lidového umění národů »rakouských«, retrospektivy i současného umění lidového a zahrnuli do něho i takové >umění lidové«, které vzniklo jako domácí průmysl v chudých krajích, kde na podnět velkého kapitálu obchodníci dodávají vzory velkoměstské spotřeby (na př. ve vyšívání a krajkách], aby se takovéto věci na velkotucty vyráběly. Proto také loni i letos dodány byly i z Vídně z Uměl. prům. musea vzory do rozmanitých míst, Skol, i museí, aby se pro uvedenou výstavu materiál »lidového umění« připravil. Že vzory ty byly secessní, netřeba snad ani podotýkati a že se tím podepřela znamenitě »národní svéráz-nost« toho kterého odvětví, jest též nade vše patrné . . . Ale to už bývá tak u nás pokrok . . . Výstava byla rozdělena na několik oddílů a letos (1905) z jara došlo k výstavě lidových krajek a bílého vyšívání. Jsou zde v ohromné většině práce z Moravy a z Cech, dále něco z Haliče a Dalmácie, vše druhé téměř mizí. Z Čech vystavují tu musea : Uměleckoprůmyslové pražské, průmyslové v Plzni, Budějovické, Chrudimské a Hradecké, vedle výběru z Musea Národopisného ; z Moravy : Moravské uměl.-průrri. museum v Brně, Museum Valašsko-Meziříčské a »Przemystowe museum we Lwowie«, mimo to řada jednotlivců. Uspořádání jest hrozně povrchní, snad více než při polovině věcí jest původ nesprávně udán a chyby jsou tak hrubé, že si člověk věci znalý neumí to ani vysvětliti, když věci uhersko-slovenské jsou tu uvedeny jako moravské, moravské jako české atd. V museu neznají ani, kde v Rakousku které místo leží, stojí [tu na př. Krakován in Mähren atd. A potom ... ta lidovost toho všeho nového, krajek i vyšívání. . .