hlavně když se zjevil špatnému dělníku; konečně někdy ho uzřeli jen jako velkou hlavu v nějaké prohlubině a i to v neurčitých obrysech, z nichž vystupovaly jen svítící oči. Když se měl ukázat, tu ozval se nejdřív šramot z duli, jako když něco jede nahoru, skála začala praskat, a pojednou vyšel perkást z »ostu« (skalní stěny, v níž havíř pracuje). Jindy zas přišel bez zvláštních znamení jako neznámý havíř a najednou zmizel ve skále. Byl to duch dobrý, kterého se dobrý dělník nemusil bát, jen mu nesměl nikdo odmlouvat a ctít ho musiljako představeného, a pravdu mluvit; obelhal-li kdo perkásta, jistě zhynul, buď ho zasypala skála nebo z ničeho nic přišla praskavka a rozmačkala ho (praskavka = z boků skalních pojednou odskočí mohutný balvan s velikým hřmotem). Tak jednou (»to mi vyprávěl otec, a ten říkával, že to slýchal od dědečka« sděl. p. B.) jeden havíř pracoval v komíně,*) přišel na špatnou skálu a nemohl ji zmoci. A když tak byl smuten pod tím, jak málo vydělá, přišel k němu perkást a ptá se ho, proč že je tak smuíen. A když mu havíř řekl, začal s ním pracovat, a skála jen se sypala. Ale když tak chvíli pracovali, nezdálo se havíři, že perkást něco dělá dobře, vytknul mu to a zkrátka pohádali se. A tu perkást pojednou zmizel ve stěně, skála nad havířem se rozlomila a zabila ho. Také špatný dělník u perkásta dobře nepochodil. Pojednou se u něho. zjevil, to obyčejně oblečen jako »peršmonér«**) — obhlédl mu dílo, nic nepromluvil, jen se zamračil a zas zmizel. A takový havíř mohl být jist, že se mu, když ne neštěstí, aspoň nějaká nehoda stane. (Sděl. p. B.)

Jednou jeden dělník dělal v »abtajchu« (hloubení) a nemohl zmoci skálu, jak byla tvrdá. A tu k němu přišel neznámý havíř — byl to perkást — a ptá se, co mu je. A když mu havíř pověděl, radil mu, jak a co, a havíř udělal práce víc než za dva. Když bylo po výplatě, sedl si havíř s perkástem na poklop (kterým je hloubení přikryto na ochranu před padajícím kamením) a dělili se. Nakonec zbylo půl krejcaru a ten si havíř nechal. Perkást zmizel a víc k němu nepřišel, ale za nedlouho přišel havíř k úrazu. (Sděl. p. B.)

Variant téže pověsti: Jeden havíř nemohl z mísla se svojím dílem, ač se dřel do krve. Považte, on nevydělal více než 16 zl., a když smuten tak jednou seděl u díla, přijde k němu starý havíř neznámý a ptá se ho, proč je tak smuten. A když se dověděl, že skála je hrozně tvrdá, navrtal a nabil »šus«, a když odpálil, vyšla hrozná rána a sesypalo se tolik, že havíř při »kdinku« (14denní výplata) dostal přes 60 zl. (Vypra-vovatel silně anachronisoval, což i tu zachovávám.) Tak si sedli s perkástem na poklop a dělili se, až zbylo půl krejcaru. Ten přišoupl havíř perkástovi a povídá: »Tu máš, tys udělal víc než já.« A tu mu perkást dal i svůj díl za to, že byl tak spravedlivý, ale zakázal mu, aby nikomu nic o tom, co se stalo, nepovídal; a od té doby se havířovi dílo tak dařilo, že vždycky nesl si velkou mzdu. Jeho ženě to bylo ale divné, jak to, že pojednou tolik vydělává, když dřív nosil jen pár zlatých, a vy-