uškodí. Ta může raditi dál a každý v její moudrost věří. Co všecko dovede bába poraditi, na to ještě nepřišla žádná fakulta!

Můj hoch dostal na venku zánět středního ucha a žena s ním jela na radu lékaře hned do Prahy do nemocnice. Na cestě k nádraží ji zastavila známá »lékařka«: >Kam pak jedou s tím chlapečkem?« »Do nemocnice!« odtušila krátce žena. >A co pak mu schází ?< doptávala se soucitným hlasem znatelka tajných přírodních sil. »Má něco v uchu « odvětila jí už nevrle tázaná. >Tak s ním nejezdějí nikam,« kázala energicky stařena. »Doktoři ho budou řezat a ještě jim umře. Já jim poradím dobře. Přivážou mu na to ouško paklíček obyčejného tabáku a do večera mají pokoj!«

Naše pradlena na venku přišla jednou se synem, který byl na první pohled nápadný znetvořenou špičkou svého nosu, který se uhýbal nějak na levo a činil nehezký dojena silně staženou jizvou. »Co se to stalo tomu hochovi?« ptal jsem se. A matka s velkou hrdostí vyprávěla: »Kluk tni jim jednou upadl na rozbitou flašku a rozřízl si nos až nahoru. To vědí, že řval a já byla jak divá. Chtěli jsme k doktorovi, ale to vědí, ten by byl řezal_ a šil, stálo by to peníze, a tak jsem mu pomohla sama. Doběhla jsem k ševci pro pop a udělala jsem klukovi na nose takovou bambulku. Ani by nevěřili, jak to strašlivě pálí, ale klukovi to pomohlo. Nos mu zase srostl. Vždyť to vidějí sám, že je to pěkné. A teď radím ševcovský pop na každou ránu. A každý si to libuje!« »Ale matkol« upozornil jsem ji, »vždyť přece může snadno nastati otrava krve!« Podívala se na mne zpytavě, myslím-li to vážně, a pak krátce odsekla: »Ne-věřejí tomu. To jsou samé vymyšlenosti!« —

Lékaři hledají příčiny této oblíbenosti babského léčení tu i tam, ale zapomínají, že dříve byl lid utvrzován ve své víře i od osob, které ho měli poučovati. U nás v Brandýse nad Labem byl na př. lékař, Němec z míry dobrý, ale ve svém oboru slabý. Byl »doktorem«, ačkoli měl pouze nějaký chirurgický kurs ve Vídni. Ten si v některých případech s babským léčením nezadal. Když byl volán k nemocnému s velikou horečkou, poručil dáti pod lože nádobu se studenou vodou, »aby tu horkost vytáhla«. Při zánětu mozkových blan, když se již vzdal úplně naděje na uzdravení, doporučoval obkládání hlavy obrázky Panny Marie Staroboleslavské. Podobně stalo se s mojí sestrou, za jejíž zachránění zvěčnělá moje matka každý den chodila do Staré Boleslave podle slibu do kostela děkovat. '

Na pražskou záchrannou stanici přišel stařík z Moravy, který si stěžoval na velké obtíže žaludeční, a vykládal, že ho někdo »uhranul«. V dalším uváděl, že jest na >to« velice náchylný a že ho v jeho rodišti na Moravě uhranula vždycky jedna >teta«. Pomohli mu od ní snadno. Ustříhali jí vlasy a nehty u prstů, které vhodili na ohniště. Potom pokryli plachtou a vstrčili pod ni zmíněnou »kouzelnici«, aby se výparů a zápachů z pálených věcí nadýchala. Pak ji zmrskali, až zůstala v bezvědomí, a > léčení« mělo výsledek. Tetě bylo zle, ale náš stařík se uzdravil.