V Praze byl pevně přesvědčen, že mu nic nepomůže, jen to, když budou spáleny nehty a vlasy osoby, která ho uhranula. A skutečně bylo všecko úsilí lékaře marno, aby mu polevil. Ať mu bylo podáno cokoliv, všecko zvracel a suggerován svojí myšlénkou odešel konečně ze stanice stále stížen nevolností. Utěšoval se jedině tím, že mu policie najde ženu, která ho uhranula, a dopomůže mu k jejím nehtům a vlasům, jichž spálení ho jediné mohlo uzdraviti. Svědkem toho jest dosavadní lékař záchranné stanice pan Dr. Mejtský a přednosta stanice pan Dr. Kotáb.

Jakub kramář pohaněl Magdalenu Hranickou ; ale se zlou se potázal: dostalo se mu odvety ku podivu břitké, vtipné a jadrné v listě, jehož obsah tuto do slova se uvádí. »Pane Jakube kramáři ! Jest mi zpráva od dobrých lidí učiněna, kterak by ty ze mne sobě kratochvil zvláštní před mnohými činiti měl, plundrujíc mimuj chudý stůl aneb což já sobě vedle své chudoby k němu koupím, k mé i potupě i posměšnosti vzavši pochop k tomu onehdejší prase, které jsem kupovala, kteréž jest (mu) tobě se zdálo příliš chatrné. Ale mně k mému způsobu i zdraví bylo jest příhodné, ač jest pak za méně peněz bylo, než (jeho) tvé. I zdá mi se, žeby někoho špatnějšiho, komu by se posmíval, dobrati sobě měl ; neb k mému tělu ušlechtilému ušlechtilé jest a mladistvé prasátko náleželo. Jestli pak že jest se tobě hrubší líbilo, jsi-li rozumný — jakož mezi moudrými mistry i bakaláři býváš — nic by se tomu diviti neměl: kdyby svou hrubost i z strany těla i z strany vtipu rozvážil, uhlídal by, že na hrubého hrubé věci sluší a na spanilého spanilé, a přestal by se těm posmívati, k nimž tohě žádného podobenství není; neb krkavec jinou krmi jí a jinou slavíček. Jáť tobě pak přeji, by ty nějčí roční prase koupil a je rád jedl, ale by třebas vejra aneb vlka snědl, — jedno nás chudých s našimi skrovnými pokrmy ty bohatý, ale hrubý nechej. Tím se zprav a se někomu jinému posmívej. Magdalena Hranická.«

Slova uzávorkovaná jsou v originale přetržena a slovy následujícími nahrazena; což zdá se býti dokladem, že psaní to bylo Mandalenou osobě píšící napověděno. List není datován, ale byl psán beze vší pochyby na začátku roku 1540; neboť Mikuláš z Prachňan v Pamětech svých poznamenává při jmenovaném roce ihned z předu, že »P. Slavíkovský pojal p. Mandalenu Hranickou« (na jméno, které Mandalena s manželem svým přijala, jest v listě narážka »Slavíček«) a poněkud dále »Jakub kramář dal se řezati na kámen a umřel.« Listy podobné si nikdo nedává za rámeček ; proto jest nevysvětlitelno, že list tento se zachoval, dokonce pak nelze pochopiti, kterak se ocitl v archive horním, z něhož pak se dostal do sbírek archaeolog. sboru »Wocela«.