opět do své vlasti. Za těch 20 roků našetřil si veliké množství peněz, a když ho pán jeho propustil, chystal se na cestu. Když pak od svého pána odjížděl a měl vsednout na koráb, ten povolal ho k sobě a pravil k němu: »Dávám ti tři rady, dobře si je zapamatuj! Až přijedeš k Vysokému Mýtu, tak tomu městu se nevyhýbej, to jest první má rada. Druhou radu ti dávám, až přijedeš k hospodě, kde bude starý šentíř a mladá šentířka, nezůstávej tam na noc' A konečně ti upřímně radím, až se nejvíc rozhněváš, netrestej!« Pak se spolu rozloučili, dali si s pánem Bohem, a kupec ho propustil. Dal mu pak ještě na koráb mnoho zboží, aby měl, až přijede domů, co prodávat. Mládenec pak vsedl na loď, šťastně vodu přejel a dostal se do své rodné země, kterouž přes 20 roků nebyl spatřil. A když vystoupil z korábu, seznámil se s jedním kupcem starším, který také byl v cizí zemi pro zboží a vezl ho nyní na třech vozech. Oba potom jeli spolu. Kupec mladší měl jen jeden vůz, na němž vezl všecky věci domů.

Když přijeli k Vysokému Mýtu, tak ten starší kupec povídal: »Já tomuto městu vyhnu, kousek cesty si zajedu a nebudu musit platit mýto, poněvadž mám tři vozy a šest koní.< Ale mladší kupec mu odvětil: »Já se vyhýbati nebudu, já pojedu skrze to město.< Kupec starší ho přemlouval, aby jel s ním, ale ten neposlechl a jel přímo do města. Když. tam přijel, už tam öekala stráž a chtěla ho potrestati, že prý druhé jeho vozy mýtu se vyhnuly. Ale kupec ihned šel, zaplatil mýto i za těch 6 koní svého druha, jenž s ním jel, a zůstal v tom městě stát. Netrvalo to dlouho, policajti přivedli i ony tři fůry do města a chtěli z nich skládati zboží, protože se mýtu vyhnuly. Ale ten mladší kupec šel a pravil, že jsou to vozy jeho a že zaplatil za všechny. Všichni přestali ihned zboží skládat. Když to ten kupec starší viděl, že by byl přišel o všechno, a že jen obezřetností svého přítele byl zachráněn, dal mu jeden vůz za odměnu. Tak měl nyní i ten mladší kupec dva vozy se zbožím. Druhého dne jeli opět dál.

Jeli několik dní a přijeli jednou večer na hospodu, tam se zastavili a ptali se, zdali by tam mohli zůstat na noc. Že ano. Když mladší kupec zpozoroval, že tam jest mladá šentířka a starý šentíř a pamětliv jsa oné rady, kterou mu byl jeho pán v cizí zemi dal, něco pojedl, zaplatil a pravil k svému druhovi: »Já tam na noc nezůstanu, pojedu dále.« Ten starší povídá: »Kam pojedeš v noci, tma jest, a nikam nedojedeš! Já tady zůstanu.« Ten mladší kupec tam v té hospodě nezůstal, zapřáhl a jel s dvěma vozy dál. Jel kus za město, kde byl most, a tam zůstal s koňmi stát. Koně přikryl, dal jim žrát a formanům nařídil, aby byli na vozech až do rána. Za chvíli pak kupec ten pozoroval, že přicházejí k mostu po silnici dva lidé, muž a žena. Když je viděl, šel a sestoupil se silnice pod ten most. Ti dva lidé tam přišli, hovořili spolu a na mostě zůstali stát. Potom se tam poradili. Kupec byl zrovna pod nimi uschován a po chvíli zpozoroval, že jest to ona mladá šentířka z hospody, kde druh jeho zůstal na noc, s nějakým milým. A tento k ní pravil: »Nyní k tomu budeme míti příležitost, toho šentíře zabijeme a svedeme to potom na toho kupce, který"