Prof. AI. Srückner o staročeských „Frantových Právech" a o Českém Lidu.

Z cizích učenců vSírňá si vědecké literatury české soustavně a svědomitě professor slavistiky na universitě v Berlíně Dr. AI. Brückner. Podává pravidelné zprávy v polských a německých listech odborných o nových zjevech v oboru české literární historie, zvláště pak na poli národopisu, studia lidovědného.

Redaktor Českého Lidu vydal podle unikátu, chovaného v bibliothece Petrohradské Akademie, vzácný, jen podle jména známý tisk norimberský, >Frantova Práva» z r. 1518 nákladem České Akademie, byv upozorněn laskavě na tuto vzácnou památku od prof. Brücknera. O tomto vydání rozhovořil- se nyní Dr. Brückner obšírně, polsky a německy, v čas. Pamie,t-nik literacki, IV. 1, we Lwowie, 1905, str. 44—51 a v čas. Zeitschrift des Vereins für Volkskunde (red. Dr. J. Bolte), XV. Berlin, 1905, str. 209—13. Obou referátů si vážíme. Podávají totiž podstatné opravy a vysvětlivky k vydání »Frantových Práv«, objasňujíce vznik názvu i příbuznost s podobnými laškovnými skladbami polskými. Oba články zasluhují, aby aspoň v stručném výtahu byly zachovány českým odborníkům v našem sborníku, tím spíše, že zejména v referátu německém dotýká se polský učenec lichotivě i činnosti Českého Lidu. Čím více netečnosti a neúčinnosti se jeví v českých kruzích ke studiu lidovědnému a k jeho časopisu u nás, tím upřímněji těší z ciziny laskavé uznání a povzbuzení ku práci bohdá další. Obojí ukázky podáváme v doslovném znění. Koho věc nezajímá, nevěnoval by českým opisům a překladům pozornosti. Kdo má zájem, rád si přečte originál.

Die Besprechung der böhmischen Publikationen beginnen wir diesmal statt mit dem Lid mit der Neuausgabe eines längst als verschollen geltenden interessanten Denkmals. Ich war ihm in Petersburg auf die Spur gekommen; jetzt hat es der unermüdliche Prof. C. Zibrt herausgegeben: eine böhmische Schelmenzunft nach dem einzigen (leider defekten) Exemplar des Nürnberger Druckes von 1518. Das Werk ist eine Originalarbeit, nur in den eingeflochtenen Schwänken ist der Verf. hauptsächlich von Bebeis Facetien abhängig gewesen; es betitelt sich'Frantové Prava' (Rechte der Fanten oder Schelme) und erfreute sich ausserordentlicher Beliebtheit; es wird durch ein volles Jahrhundert zitiert, ist ins Polnische frühzeitig übersetzt (bisher ist kein Exemplar des polnischen Volksbuches bekannt

geworden) und der Name seines Helden, des Zunftmeisters, ist bis naeh Russland eingedrungen; der Kaschube nennt noch heute das weltliche, lose Lied eine frantowka: der Name stammt nicht von (Sebastian] Brant noch von Freund, sondern ist aus Fant und Franz kontaminiert; vgl. poln. fryc, frycowac, hänseln aus Fritz). In der gediegenen Einleitung (S. VI—XXXIV) bespricht Zibrt die Narrenliteratur überhaupt, dann die Trinkliteratur, die grobianische, welche sich alle mit dem 'Fantenrecht' berühren; hierauf das Buch selbst (ich vermisse eine Angabe über den älteren Besitzer; ist es nicht als Kriegsbeute aus Polen nach Petersburg gekommen?) und den Verfasser, den nachmaligen angesehenen Prager Bürger Jan Man-tuan (Fencl), der 1518-1520 in Nürnberg druckte (z. B. einen böhmischen