Ve vsi bylo již živo. Mnoho obyvatel zde není, většina jich jest již na dolní zemi. Domy jsou jako v Porubě: dřevěné, většina bez komínů, všecko chatrné, neúhledné, nábytek a nářadí je pod okapem, aby se v jizbě nezačadilo. Dnes je všude zameteno, lidé jsou svátečně oblečeni — je neděle! I před krčmou, hned pod kostelem, bylo pěkně učištěňo a krčmář s dýmkou očekával již ranní hosty z lazů na pálené. A nečekal dlouho. Pomalu se scházeli a já činil nové ethnografické objevy. Útrapy cesty byly lovem národopisným uhrazeny. Našel jsem, co jsem dávno hledal, našel jsem místo, odkud jsou tajemné výšivky, po jichž původu jsem celou řadu let marně pátral.

Šly ženy do kosteta, jedny nesly ke křtu, jiné k úvodu. Nádhera a půvabnost kroje hned z daleka poutala naši pozornost. Vešel jsem do kostela, kde jsem mohl zcela nerušené podrobnosti krojové pozorovati. A první, co mně originalitou padlo do očí, byl ústroj na hlavě, šatka vázaná »na podvíky«, která měla širokou vyšívanou obrubu, olemovanou krajkou. A tato vyšívaná obruba to byla, co jsem hledal. Vzácné vyšívání a krásnější ještě vzorek. Bylo plno žen v kostele a každá měla jiný vzoreček. Ovšem u stařenek byly věci nejkrásnější Samé staré vzory a hedvábí se lesklo jako stříbro. To bylo ono vyšívání, co mně národopisný žid nosil a původ utajoval. Už to mám ! Nyní vím, k čemu je, jak se upravuje a skládá pěkně v předu na hlavě a jak ladně uzavírá celý malebný úbor krojový I rukávce i zástěra je nádherně vyšívaná, fjertoch hustě vrapovaný, měkký a těsně přiléhá k tělu. Obuty jsou do huněných papučí. Některé nosí i kožíšky, jež jsou vzácným květinovým ornamentem vyšívány. V půli jsou opásány rudým pásem. Toto opásání malebně doplňuje krojovou barevnost a hodí se k ztepilosti snědých žen a dívek. Jsou zde zdravé, pěkné typy, svérázné obličeje, že se rádi do nich zadíváte.

Mužský kroj zde nevyniká ničím. Ve všední den chodí v hrubé košili a plátenicích, v neděli mají krátké kabátky. Kroj mužsky je chudý, jako celá krajina, kde se vedle konopí nic cennějšího dobře nedaří. Pole zde málo rodí, rovin zde není, jenom stráně. Až z daleka sem vozí seno, slámu a mizerný pozadek obilí. Dobytek je zde kostrbatý a vychrtlý. Ani tu není řezníka. Maso se sem přiváží pro jednotlivce poštou, která přichází bud! z Hlavy z Pováží, buď z Privízu z Nitranska.

Idyllický kraj. Krojově i zvykově neporušený, že si přejete, aby tak hodně dlouho zůstalo. Už ty vady jejich musíme přikrýti a omluviti. Dříve tu chovali velmi mnoho ovcí, pastviny však vyhynuly, protože obecní paseky vyklučovali, a tak dnes není zde po chovu ovcí památky. O výročních trzích je zde živo. Tu sejde se sem celé okolí a zvláště na podzim se zde dobře obchoduje, kdy lid se navrací z práce s penězi. V obci je slovenská škola katolická a maďarská pro židy. Lid je bodrý, ale před cizincem se leká, myslí si, že to bude nějaký »úradník«, který provádí exekuci.

Když k poledni vycházel lid z kostela, byl to utěšený obraz. Bílý iástup skvostných žen jako růžový věnec. Jaká to nádhera! Čekal jsem, až se rozešly, mizely mi v dáli po stráních bílé skvrny, vzácné typy . . . Zvonili poledne, ves byla prázdna a já se dal na cestu ke Zliechovu.