Předchozí 0035 Následující
str. 26

Věnování : Vysoce Urozenému Pánu Panu, urozenejm pánům pánům, urozeným a statečným pánům rytířům etc. Jeho Milosti císaře římského, uherského a českého krále etc. raddám a nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským v slavném království českém, pánům sobě milostivě a laskavě příznivým, Jich Milostem.

Ačkoliv nelze jest dostatečně nctiti takovým tímto darem chalerným velikých pánův, kteříž svou hodností převyšuji všelikou poctu lidskou: však poněvadž takoví lidé umějí lepejí než kdo jiný považovati dobré vůle a oumyslu vlastně upřímného, nebude Milost Vaše milostiví páni, pohrzeti, proto, že jest dar špatný a papírový, poněvadž že obsahuje v sobě jazyku českého poctivost, může se více líbiti v své malosti, nežli která jiná v své velikosti. V pravdě kdybychom chtěli na to zření míti, že nemůžeme nikdá se všemi dostatky velikých pánův uctiti. zvláště my, kteří se svobodným uměním obíráme, nemusili bychom nikda v žádnou poctivou práci se oddávati. Jakož pak i mne nemálo tato knížka maličká rozpakovala, tak, tak že za dlouhou chvíli nedbal sem ji na světlo vydati, jedno proto, že všeliký počátek sprvu je těžký, a lidé jsou té vášně, že nechtí tomu místa dáti, aby to tak bylo. Protož aneb práci pohrzejí, aneb na nedostatky ukazují. Druhé protože sem se nesměl uhroziti ji připsati Milosti Vaší. A kdyby mne zvláštní příčiny k vykonání předsevzetí svého nevedly, nepřišlo by k vydání této knížky. Předně, že mnozí z cizího národu lidé, slejchaje, že Čechové nemaje žádného pozoru na to, aby vlastně mluvili, promluvají některá slova přimísená, domnívají se, že náš jazyk jest tak velmi ouzký, jakoby nemohl všeho svou řečí vysloviti. Takoví kdyby mysleli, že Čechové naši předešlí, dokud ani Němců neznali, ani jiných jazyků neslejchali, proto němí nebyli: a všecko čehokoliv byli neb býti mohli v užívání vysloviti svým vlastním přirozeným jazykem uměli, neměli by, čím by nás stíhali. Že pak při-mísených slov užíváme, nečiní toho nedostatečnost řeči české, než ne-dbánhvost Čechů, a zpozdilost těch, kteříž ani česky ani německy dobře neumějí. Druhá příčina mne k vydání této věci vede, aby znali všichni Němci, že jako jazyk Míšenský není sám jazykem německým, než že jsou k témuž německému jiné ještě mnohé krajiny jako: Bavorská, Švábská, Nydrlantské země a jiné, jim nejlépe známé. Tak také český jazyk není obsažený toliko v samé české zemi, nýbrž více nežli sto zemí jest, v kterých naším jazykem slovanským mluví: Česká, moravská, slezká, lužická, první polská, druhá polská země, mazurská, podleská, první ruská, bílá rus, volyňská, podolská, kyjovská, syverská, kašubská a jiné mnohé v království polském. Potom v knížectví mozkovskem krajiny mnohé, v národu srbském. Pod Turkem také mnoho zemí, v království uherském a království dalmatském, charvalském, bulgarském, lyburnském, slovanském, bosniatském. Všichni tito národové jediného jazyka slovanského užívají, protož ouzká řeč naše býti nemůže. Třetí příčina jest, abych jiných Čechův popudil k dvojí této práci: nejprve, aby počátku tomuto mému sprvu, jakž se děje při každé věci, nedostatečnému, nápomocni byli, a něco vejše nežli já učinili. Nebo pro milost jazyku slo-


Předchozí   Následující