Předchozí 0059 Následující
str. 50

Srdeěne hlisty seďu a držu se na srcu. Od nich uživa se z jeleněho roha olejek. Tež lemonu žeát (snísti) je dobře.«

sDrobne hlisty* jsou v krvi a kůži, z níž prý vystrkují černé hlavičky. Tře li se kůže, hlavičky se jim setřou. Děti koupají se nejdříve ve >vratyěku« a pak dobře trou, dospělí trou se »zelnokum« (zelnicí) tak dlouho, až »hlisty vylezu na kozu a usaďu se kole chlupkuv na těle jako takové male sližečky«.

»H o r k a n ě m o c« (tyf). »0d horkej nemoce něni pomoci.«

»Horyčka« (horečka). Od »horyčky« pije se »baišinek« (máta kadeřavá), na hlavu dávají se obklady »s žimnum vodum a octem<, na »podešvy« (chodidla) placky z »režnej« mouky a křenu, též kůra »chebzu«.

»Chrobák< (tasemnice) zrodí se v člověku z nedovařeného stavového* (vepřového) masa nebo se prý s »oboeum« sní. Jí-li nemocný »syrovy< (=: čerstvý) mák nebo lesní jahody, odchází »chrobak« >po kuskach« z těla.

Kašel. Od kašle pije se směs lipového květu, »žiharky, kořene palivky« (kopřiva), sladkého dřeva a »ajbišu«. Také se pije odvar >pol-nych hřebičkuv« (slzičky), nebo květu obyčajneho šěudleku* (jetel), listí lesních jahod, nebo odvar »huáieh kvitek« (sedmikráska). (Z Hlav-nice.) Obžinka« *), »peři žitné a režné« **) se vaří s cukrem a pije. Též se užívá »křin« neb na prášek potlučené »žihavky« s medem.

»0d křečovitého kaši a u děti vaři se pohromadě květ pol-neho maku, charby, podbilu a trnovej růže a pije. Na prsi kladu se flajstry z lojovej svičky.« Jiný lék: »Bila cibula se ovine kudělum a da do horkého popela. Jak se upeče, vymačká se a s kandlcukrem uživa. Lebo se biia cebula s kandlcukrem tak dluho vaři, až všecko zhustne.*

K o 1 e r a. »Od kolery je najlepši černý kafej s rumem, a jak ně-mocneho chytne krč (křeče), tak ho dobře třeť.« Také se pije na zahřáli horké mléko. Mimo to užívá se odvaru »divokeho rozmaryjanu* (rojovník bahenní) a pije se »močený« kořen »angeliky« neb nezralé » valašské ořechy« v kořalce.

Kolika. »Kolika je hodně zla nemoc. Člověk dostane velké žráni (hryzení) do břucha, že se ani pohnuť němože, zvraca všecko co ži ***) (sní) a ma velké bolesti." Kolika povstane prý sod přecblazeňa* (nastu-zení), od starého jídla nebo zvláště prý, jak se kdo na teply chleb piva lebo vody napije«. Pro chlopy je dobře nakrutiť marunky do goralky a vypiť, pro roby Boži dřívko rozškubať, v mašle usmažit a vypif.« Také "divoký rozmaryjan« se pije.


*) „Obžinkami" zove se na Opavsku „obžinani" povyrostlého bujného obijí, aby „nepolehlo". „Obžiná" se, pokud není obavy, že by se zárodek klasu nepoškodil, jen nad vlastní stéblo povyrostlé listí — „péfi", jež pni slově „obžinka", výkon sám „obžinky" — „Obžinkové slavnosti" nejsou známy; „žniva" (žně) zakončují se „žnivným obědem". **j Na Opavsku se říká pšenici „žito", žitu „rež", slovo pšenice jest úplně
neznámé. **') (žim, žiš, ži, zimy, áitě, žu; žid, žedla, žedio; žiz, žižtě; žesť.)

Předchozí   Následující