str. 57
praví se o žábě, že »vydojuje krávy ». Podle vylíčení podobá ss ropuše velkých rozměrů. »Stalo se to jednomu sedlákovi. Porádejc kráva ne a ne dát žádný mlíko, až mu to bylo divný. Číhal a viděl, jak v noci přišla k tý krávě veliká strakatá žába, chytla ji za vemeno a cucala. Když se potom nacucala, vlezla na zahradě do velký dutý hrušky a tam ji sedlák zabil.« Také se praví, že po žábě krávě oteče vemeno a doji potom krvavé mléko. Z Podřipska. Frant. Homolka.
* »Znamenaná ». Nedávno v Žižkově žena klamána manželem počkala si na jeho milenku a nemilosrdně natírala jí obličej černidlem nějakým olejovým, pokřikujíc, že musí si ji poznamenati, aby ji poznala, až jí zase půjde za mužem. Zná snad někdo ze čtenářů Č. L. podobný zvyk odjinud? E. Š.
* Pavouk v lidovém podání na Podřipsku. Leze li po někom pavouk, nemá se shazovati, protože přináší štěstí nebo peníze. (Dřínov.) Pavouk se nemá odpoledne zabíjeti; kdo by ho zabil, zabil by též svoje štěstí. (Dřínov.) Oteče li krávě vemeno, chyt tři pavouky s křížem, dej vlasů z hlavy a kus koudele, tím krávu podkuř a pozdraví se. (Hostin.) Pavučina přikládá se na říznutí, protože staví krev. Když plete pavouk pavučinu, bude-krásně; leze li pavouk do kouta, bude pršeti. Jsou-li pavučiny v okně, posílají hoši dceři hospodářově cedulky. (Dřínov.) Která holka stírá pilně-pavučiny, brzy se vdá. (Zlosejn). Utrhne-li se sekáči noha, seká až do-západu slunce. (Zlosejn.) František Homolka.
* Co si lid vypráví o p ivoucích na Pacovsku. Pavouky nemáme-ničiti, zabíjeti. Jsouť strůjci štěstí neb neštěstí člověka. Zničíme-li pavouka,, brzo přijde na nás neštěstí, naopak chráníme-li jej, bude nás i on chrániti všeho zlého, bude nás penězi zásobiti, a i tehdy, když v neštěstí bychom byli postaveni, vyprostí nás ze všeho, pamětliv jsa, co jsme mu kdy dobrého učinili. Uvidí-li v den svatby, ráno jak vstane, nevěsta pavouka volně-se pohybujícího v pavučině, bude míti štěstí v manželství; zničí-li jej,. neštěstí. Uvidí-li někdo t. zv. »křižáka« v neděli v kostele, bude míti neštěstí po celý svůj věk, ale po smrti přijde do nebe, neboť Pán Bůh zajisté že mu »křížáka« seslal, by se připravoval po dlouhém »kříži« tohoto světa, jenž ho bude až do smrti provázeti, na lepší onen svět. Tak doposud věří zde staří lidé, říkajíce : >I vždyť to jsou taky Boží stvořeníčka*.
Přemysl Otakar Plaček.
@NZ@Časové zprávy.
* »Dějiny pověry a kulturních přežitků*, přednáška v zimním semestru 1905/6 na české universitě, ve které vyloží Dr. Čeněk Zíbri s moderního stanoviska, na základě literatury příslušné vznik a vývoj pověry a všech zjevů, s ní příbuzných, se zřetelem k dějinám pověry v zemích českých.
|
|
