* + Prof. Dr. Řeh. Krek, spisovatel známého děla »hinlenung in die slavische Literaturgeschichte » (dvoje vydání), studií srovnávacích v oboru bájesloví a lidové tradice slovanské (zvláště obřady svatební), zemřel v srpnu 1905. Dobře znal též české sbírky lidového podání a od začátku provázel též sympathiemi Český Lid, podávaje o něm referáty odborné. Budiž mu česť a vděčná paměť.

* Slovácká výstavka v Hodoníně měla vedle jiných odborů též zdařilé oddělení a slavnostní dny národopisné. V Katalogu výstavky čteme historické pojednání šk. rady F. A. Slavíka o národnostních změnách na Hodonsku (o padělané listině královny Konstancie se smyšlenou zmínkou o »počestných mužích německých«) a přehledný článek prof. A. K rej čí ho, Několik slov o slovenské polévané keramice.

* Mlynářské názvosloví lidové české chystá ku vydání v úpravě slovníku a s vyobrazeními Franěk Paris.

* Nové časopisy. Rádi zaznamenáváme pokrok, pokud se týče obsahu časopisů krajinských, věnovaných jednotlivým krajům, obvodům. V poslední době vzniklo několik časopisů krajových, jež podle promyšleného programu pěstují hlavně vlastivědu svého kraje, historii, topografii a národopis. S potěšením probíráme se časopisy : Soběslavský kraj (red. K. Lustig), Čáslavský kraj (red. V. Jeníček), Hradecký kraj (red. J.Pavlík), Táborský kraj (red. J. Beck), jež uveřejňují původní příspěvky ke studiu historickému a lidovědnému, provázené vhodnými obrázky. Vítáme s uznáním tento směr, jenž dává výhost bůhví jakým slátaninám a románům cizím, zprávám o končinách nevím jakých a za to poučuje o přítomnosti i minulosti rodného kraje.

@NZ@Směs.

* Pověry a čáry moderní. Historka odehrála se v obci Modleticích á hlavní role připadla v ní manželům O. na jedné, manželům P. na druhé straně a hybnému jazýčku, který v tomto případě ovšem výkonností svojí nade vše pomysly vynikl. Oba párky manželské žily spolu až do nedávná v nejlepší shodě sousedské, členové jejich — zvláště obě drahé polovičky — poctívali se co den vzájemnými visitami a nebylo by snad tento srdečný poměr zkalilo pranic, kdyby nebyl před několika měsíci náhle onemocněl syn manželů P., jenž pro své rodiče znamenal víc než oko v hlavě. Kterás baba pověrčivá pošfouchla pověrěivost starostlivé matky a ta od té doby nehledala původ choroby jedináčkovy v ničem jiném, než v »čarování* sousedů. Kde jen mohla, o tom poví--dala svým známým historie. Sousedka O. má prý v hrbu herbáře, posílá prý na synka jejího »dušáky«, kteří ho dusí a v noci prý padne na něho stropem a dělá s ním zkrátka kejkle, až hrůza. A což soused! Ten prý •má zase na ni, ubohou osobu, spadeno a taky prý lítá stropem. Zkrátka,