Jak jinde pohlížejí na význam lidového umění.

Myšlénka, sbírati československé lidové kroje a výšivky, byla po-í J.VJL prvé v skutek uvedena vMuseu Náprstkově. V r. 1880 uspořádána -péčí musea, z iniciativy Aloise Studničky výstava krojů a výšivek a z katalogu víme, že tu bylo sneseno 1300 kusů. V Museu Náprstkově chováno tou dobou již přes 200 krojových součástí. Vojta Náprstek ¦ zvláštním vyzváním povzbuzoval tehda k obeslání výstavy, klada lidu na srdce, aby odložené a šmahem již skoro odkládané kusy svého rázovitého kroje aspoň jako památky hleděl zachovati, a oznámil, že Náprstkovo Museum zakoupí vše cenné, co mu bude nabízeno. „S krojem tím,< praví se tu, »mizí zároveň poslední zbytek umění národního, s ním smysl pro krásu a v zápětí následuje úpadek hmotný." Mezi výstavou znovu Náprstkovo Museum vydává leták k venkovanům. »Cožkoli tu krásného spatříš, (čteme tu), vše jest plodem umělecky tvořícího našeho lidu, obzvláště pak našich děv. Bohužel však, že lid náš od svých krojů upouští, oblékaje se v laciné sice, avšak stále se střídající módní lehké oděvy, kteréž během času veliký vymáhají náklad a za něž jdou vesměs peníze do ciziny, aneb mezi živly, národu českému nepřátelské. Vzpamatujte se v čas a nepovrhujte tím, čímž by se každý národ mohl honositi, neod-kládejte kroje své překrásné, trvanlivé, venkovu příhodné, kteréž Vám tak sluší. Jestliže pak, tu a tam, umění předků ve krojích dříve soustředěné, vyhynulo, hleďte, abyste aspoň zachovali zbytky, kteréž jsou posvěceny umělou prací předků. »

Pět let po té, péčí musejního spolku v Olomouci, vystaven bohatý i materiál lidových výšivek moravských, hlavně hanáckých, z kterého krásný I výběr jsme poznali pak též v Praze, v »Umělecko-průmyslovém museu.«

Výstava Živeny, v Turčanském Sv. Martině v létě r. 1887 pořádaná, svéráznou krásou výšivek a starobylých krojových součástí vzbudila v Praze nejživější ohlas a měla v zápětí horlivé sbírání výšivek slovenských. Prof. | Koula sestavil z výstavy té soubor fotografií nejrázovitějších výšivek a i krojových součástí, čeští návštěvníci výstavy (zvláště Luboš Jeřábek v »Hlasu Národa ») z ní brali podnět k agitaci pro zachování tohoto vzácného, z části ještě živoucího a dalšího života schopného umění lidového.

Ruch tento v Praze nepřestal na sbírání výšivek. Již v roce 1887 pořádal kruh přátel lidového umění v nových místnostech Náprstkova