vrhů a rad, uveřejňujíce staré a vzorné nové selské stavby a předměty lidového uměleckého průmyslu, opatřujíce návrhy nových staveb, působíce u korporací městských a vesnických, vynasnažíme se dopomoci kmenové rázovitosti, v dolnosaském kraji tak silné, ku všestrannému zaslouženému ocenění, k novému vzpružení a k nové životnosti.« Toť jen jeden příklad z mnohých.

Literatura, jež se obírá možností znovuzkříšení lidového umění a kroje, v posledních dvou třech letech množí se úžasně. Horlivým zastancem myšlenky je Schultze-Naumburg, »neumorný předbojník pro udržení zděděné kultury.« Co o úkolu své publikace »Die Kulturarbeiten »*) praví, dlužno také u nás, vzhledem k našim poměrům, zaznamenati : »Po-važujeme výslovně za účel této publikace, tvořili podmínky k dalšímu vývoji. Ujímáme se této propagandy lak horlivě, jelikož chováme přesvědčení, že možnost takovéhoto dalšího vývoje jedině může míti v zapěli znovuzískání 'celého národního pokladu — ne antikvárního, ale dosud upotřebitelného, živoucího — totiž naší kultury měšťanské a selské: Teprv až tento úkol vykonáme, budeme tak daleko, abychom mohli pomýšleti na tvoření »nových forem ». Avšak tyto musí organicky vyrůstati z minulého a nesmí býti jakýmsi ,módním artiklem.'«

Pro českého pozorovatele jest zajímavé si všimnouti odezvy, s kterou se potkává toto hnutí v německé říši se budící, ve Vídni — také letošní dvě výstavy »domácího průmyslu » v c. k. rakouském museu pro umění a průmysl sem zařaďujeme.**) Hlasatel nejmodernějších hesel, orgán výše uvedeného musea (Kunst und Kunsthandwerk) ve svém loňském svazku věnuje obšírný článek Skansenu. Český čtenář, který se domnívá, že oficielní orgán vídeňského musea má za povinnosst stopovati kulturní snažení celé říše, dozvídá se tu v článku K. Fischela s úžasem, že prý v Rakousku se staly dosud jen zcela nepatrné pokusy pro zachování mizejících památek lidové kultury. »Tii, pak kdož »učení o nové kráse< vybavené z tradic národních vážně pojímají, s podivením se dočtou na stránkách právě tohoto listu, dosud tak pokrokového, že napořád více si klestí cestu poznání, žeť »spása nového vývoje uměleckého může býti nalezena v přilnulí ku tradicím, ve svém vývoji dosud neukončeným a dalšího života schopným » a to takovým, »které se prýští z blízkého pramene » a tu poskytují — prý »práce mezi domácím selským, konservaliv-ním lidem zachované, zvláště mnoho důležitých, k navázání vhodných podnětů ». »Sbírky národopisu věnované » tvoří, jak se tu dozvídáme, takto „sprostředkující články mezi minulostí a přítomností." ^_