V jiném pojednání téhož svazku*) opakuje se toto hledání nových úspěchů pomocí přilnutí k domácím tradicím lidovým ješíě naléhavěji. Promlouvaje o snaze, přiblížiti se k umění lidovému, aulor praví: >Anoř umění takto rozšiřuje okruh svého působení, obrací se zpět ku výrobkům starousedlého umění lidového, kteréž pro svoji skromnost a nepatrnost druhdy nebyly považovány za důstojný umístění v museích a jimž jen jednotliví kulturní historikové pozornost věnovali. Dnes považují se ne sice za vzory v bývalém smyslu slova, nehledí je snad padělávati. Avšak v jejich samorostlé rázovitosti nalézá se tolik podnětu k novým myšlenkám a tolik výborných spojek, na něž lze navázati, že je nutno považovali za nejlepší prostředek k tomu, by nové ku starému se připjalo.«**)

Přestáváme na těchto několika dokladech. I z nich je zjevno, že Němci touží pro zachování lidového umění a po přilnutí k němu především pro národně rázovitou jeho povahu a pro samorostlý, naivně bezprostřední způsob, jímž umělecký pud v něm dochází výrazu.

Ve Francii, kde nit vývoje umění v nejvšestrannějším smyslu slova národního nikdy nebyla přetržena a kde národní duch i cizí impulsy vždy dovedl překonati, aneb svým způsobem zpracovati, nemá umění selského lidu toho významu co u Slovanů, a z části i u Němců. Přes to však i Francouzové si počínají horlivě všímati svého uměn! lidového. Pohlížejí na něj jednak se stanoviska národohospodářského, uznávajíce nutnost chrániti a pozvedati co ze selského průmyslu ještě v kraji se uchovalo.***) Především však vyhledávají je pro zdravé jádro »prostoty a samorostlé logičnosti, kterým se selské umění vyznamenává. «

S tohoto hlediska již před lety vystihl známý umělec anglický Walter Crane +) význam původní výtvarné tvořivosti a nezmatenébo vkusu, o tradici se opírajícího, který sem tam ještě mezi lidem vesnickým cizí vlivy a neblahé účinky továrního průmyslu přetrval a domnívá se, že by o zbytky tyto mohly se opříti pokusy ku vzkříšení samorosllé tvořivosti, novému umění tak nezbytné.

Národohospodářský i výchovný význam uchování uměleckých tvůrčích schopností a dávných tradic v lidu, chápou již i v Americe. Tak v Montrealu se nyní horlivě přičiňují o zachycení posledních nitek zručnosti žen, kterou tyto zdědily od původních kolonistek z Francie se přistěhovavších. Jinde zas pilně se ujímají domáckého umění, které si ruští Duchoborci z vlasti přinesli, aneb si s praktickým důmyslem hledí samorostlé umělosti vystěhovalců Haličských a slovanských. ++)

Sbírání a zakládání museí lidových výrobků jest ovšem všude jaksi prvním stupněm ve smyslu pro význam samorostlého umění lidového.