že nám dokonce nic s hůry bráti nedá, a tak nás ze všecli stran varlují i na tej věži. Pane Ježíši Kriste, račiž nám od nich pomoci a neráčižtě nás jim dáti tak dlouho sužovati. Ten kvartrmistr nemyslí brzy s hůry, dal si do kuchyně novej žlab udělati, ano i vtáhnouti jako mocnej pán. V. Mti. milostivá paní, ani já se s ničím vyskytnouti nesmím. To piádlo, že lak vidějí, že uvijíme, rádi by je nám z rukou pobrali, nad to pak nade všecko selský voly s panskech vesnic sme vymohli, jak s cesty přijeli všecko to, do Starýho dvora vehnali. Již sou doma s Chéšky a Bratříc, ti až posavad v starým dvoře zůstávají. To není možné, aby beze škody mohlo bej ti, sami, co chcejí dělají, tak jako by vše jejich bylo. V. Mti. milostivá paní, ta bezbožná žena, že radí a dá, ouřednice zle učinila, co na voněn čas, kdy věděla, jak se kdy a co Vaši Milostinýho opatrovalo, nyní vše vojákům vypravila, čehož já do mý smrti se mám obávati, byť i tito tu nebyli, aby jaká partaj kdy přišla. Teď aby jen k nám hleděli, kdož koho zná, keři sou. Těch však neřestí, co snášeti musím, vypraviti nelze. Nastokráte lituji, že sem ihned z prvopočátku odtud nešla. Pánbu mne chce tak v tom kříži až do času míti, V. Mti. pánu Bohu poroučím Dorota. V. Mti. milostivá paní, tý paní Střelové škoda, že sou páni ; nesmím víceji psáti. — Její Milosti paní, paní mé milostivé cedulka do Tábora.

14. Dorota Jinová podává Zuzaně Černínové zprávu o veškerém hospodářství a čeledi, ze šatu potřebují také inušketýři. Psáno 10. Februarii, 1645. V. Mti. urozená paní, paní mně milostivá, V. Mti. milostivá paní! Podle poručení V. Mti. všecko posílám, jakž na lejstřiěku všecko poznamenáno jest ; masa hovězího sem dala víceji k vaření a na vodvářku a pečeni sekati, tím jest míněji čeledního masa. V. Mti. v Bělý tento rok není žádná kráva jalová, všecky chvála panu bohu sou k vo-telení, a tak sem přece u nás v Radeníně krávu jalovou musila dáti zabiti. Takto v pravý pravdě, co sem ty dvě krávy dala zabiti, ani by, dokud živi, nebyly s telaty, všecken teletník každá měla zkamenělej. Na uzení domácí nunvici sem V. Mti. dala zabiti i taky rozsekati, jest kusů na páry devatenácte párů, a jednoho plece sem v cele nechala k uzení; až se v soli to vyleží, dám do komína. V. Mti., milostivá paní, oznamuji, již všecka naše plátna tlustá, co selky předly, i po dvořích, vyšly od tkalců; ještě po dvořích něco napředou, jako v Ghustnici, v Rosičce, u nás to bude víceji, jest týchž pláten tlustech půl dvamecítný kopy nahoře na paláce složeno, pačesneeh pláten též od tkalců vyplaceno z hrubý pačes-nice, co selky předly, i na paláce vosům kop loket; co z Mitrovic přivezly přezí, to sem též V. Mti. rozvážila na devět kop loket a mezi tkalce vydala, a někerý klubíčko mi zbylo, to sem odvážila a čtyřiceti loket sem na to vložiti dala. Již mám doma z tý přeze odvedeno od tkalců sedům kop loket, a tak již nyní tkalcům V. Mti. vyjdou přeze, nebudou míti co dělati. Měla sem V. Mti za sebou, jak sem přijala z Mitrovic, přaden česanech dvaceti; ten pátek jedenmecitme přádýnek, před štědrém dnem víceji bylo, v krámě tom rovněch (?) odvážil si každej svazek zláště; jeden svazek vážil, totiž těch dvaceti přa[den], 13 liber 2 verdunky, dán Pa-