vlovi Radenínskýmu, tu má vybrati na půl kopy loket, ostatek, co zbude, zase vrátiti. Druhej svazek, ten vzal Laštovka, vážil třinácte liber souplna, taky má vložiti třiceti loket, co zbude, zase vrátí; když to oddělají oba dva, zvláště to skovám, pačesnic pěknéch již napředly po dvoříeh mimo tuto sobotu jednu kopu přadýnek a vosům přadýnek, to vše ob[v]ážem. Ještě zůstává svazečků pačesnic přísti jedenmeeítma; lněnech přaden jest za mnou mimo tuto sobotu půl třetí kopy třinácte přadýnek; krajinci nechfali] přadínek patnácte, lenu ještě třinácte svazečků a třinácte přá-dinek vzejtra odvedou. Nevím V. Mti. jak ráčíte poručiti, mají-li se taky ty krajinci na přadýnka obařiti, až se dopřede. Však by se pěkně zlášté obařila, jak koliveč ráčíte poručiti, tak učiním. U nás máme u dojnice telátek jedenácte, mlíka vosmnácte hrnců, zejtra budeme tlouci, dá pánbu V. Mti; telátko jest od nás, kerý se V. Mti. posílá a to ze Lhoty sem vzala; jest bejk, odsaditi sem je dala, tak ěistej, zmužilej jest, chvála Pánu Bohu. V Chustnici srae tento tejden tloukli máslo, vážilo 22 liber, jest složeno do tuny; mlíka mají devět hrnců po dnes v poledne. Na Bělí měla mlíka ve střed[u] šest hrnců, dnes tam de Markyta na Bělou a do dvoru, mlíka má ve dvoříeh 9 hrn[ců]; ve Skopiéích mají mlíka 10 hr[nců]. V. Mti. ten malej náš telečníček nemá kusu šatu. V. Mti. prosí o fláky šaty, taktof jich kusu nemá. Mušketýři též V. Mti. prosí o ňáký šaty, že jim zima, že nemají v čem choditi. V. Mti. byl Balíček v pátek u nás, povídal, že v íý Rosičce málo namlecejí, ovsa po třiceti mandlích že bylo, zrna dvaceti strychů; po druhý že omlátili ovsa třicet sedům mandelů, ovsa totiž zrna že bylo dvaceti dva strychy jeden věrtel; vždycky praví, že by mělo bejti víceji. Týž Balíček že V. Mti. prosí vo někerej peníz, že ouředník Chustnickej praví, že o něho nic nemá poručeno, aby mu co dal. — V. Mti. milostivá paní, jak ste mi ráčily poručiti přezvěděti o ty Matějčkovy ženě, je-li těhotná, není dokonce ne, tento čas ani nebyla. V. Mti. prosí ta stará baba dolejší, abyste ji ráčili dáti na její službu tolar, že chce ňáký prostěradlo si koupiti a číšku od Píchový. Strany Zuzanny V. Mti. oznamuji stůně na kámen, nemnoho do ní je, kde sedí, tu spí. Svýho Pavla V. Mti. odpouštím k tomu kulbavýmu Janovi, jak se chudinka má, jeho matka mi psala, abych za něho V. Mt prosila, abyste ho ráčili k matce pustili a on nechce, nevím, co nyní bude říkati Pavlovi; matka jeho velice je pro jeho bolest zarmoucena, vždycky praví, že jí žádné dítě jiné bylo poslušný jako tento nemocnej, byl tak ve všem mlčenlivej a dobrej. V. Mt. pánu Bohu poroučím. Psáno 10 Februari L. 1645. Dorota Jinová. — Její Milosti urozené paní, paní mé milostivé cedulka do Tábora.

15. Dorota Jinová podává Zuzaně Černínové zprávu o partajích vojenských, kontribucí a nebezpečí od lidu vojenského. Psáno v Tábore, 31. března 1615. V. Mti. urozená paní, paní mne milostivá V. Mu! Omastku neposílám do Prahy, nemůžeme žádné kunfoje dostali od dra-kaunů ani od Charvátů. Vojáci neclití z města, že nemohou od města. Kolpeka nepřítel ve čtvrtek, totiž včera, obral ; sám se jen ukryl, písaře Simona v zámku vzal. Kolpek, že by rád odjel, že nemá v čem a na čem